Gravitace: Smrt s krásnou vyhlídkou?

  • Kategorie: Blog

     

    Posádka raketoplánu Explorer doletí k Hubbleovu teleskopu, aby odstranila závadu, díky níž vesmírné středisko v Houstonu nedostává žádná data. Úkolem je pověřena Doktorka Ryan Stoneová (Sandra Bullocková), společnosti jí dělá velitel mise Matt Kowalsky (George Clooney). V rámci svého úkolu musí na čas raketoplán opustit, připoutáni k ramenu vesmírného plavidla.

    Zatímco Ryan, která po nešťastné smrti své čtyřleté dcery žije jen prací, plní úkol zodpovědně, donchuánský veterán NASA Matt poletuje kolem v „tryskovém křesle“ a nešetří hláškami („Moje Corvetta je stejně lepší!“). Oba astronauti z Houstonu obdrží varování o sestřelení ruského satelitu a následných rychle letících částic vesmírem. Jsou však ujištěni, že se nemusí ničeho bát, jsou mimo dráhu letu úlomků.

    Divák však už tuší, že by se bát měli. A má pravdu. Z vesmírného střediska přichází vzápětí nové varování, o řetězové reakci rozpadajících se trosek, kdy dráha tohoto vesmírného „bordelu“ bude mnohem širší. To už dochází humor i Mattovi. Dvojice se snaží co nejrychleji se vrátit do raketoplánu, je však už pozdě. Trosky letící rychlostí vypálené střely zasáhnou raketoplán, rameno se odtrhne, a nemá-li být Dr. Stoneová unášena rychle někam do nekonečné temnoty, musí se od ramene odpojit. Teď sice také letí volně prostorem a za nekonečného otáčení se propadá panice, ale letí dostatečně pomalu na to, aby ji mohl Matt zachytit na svém „křesle“.

    Když se mu podaří doktorku uklidnit, vracejí se oba k raketoplánu. Zjišťují však, že byl zcela zničen. Posádka je mrtvá a oni jsou jediní přeživší z celé mise (zde si tvůrci neodpustili jednu „lekačku“ která je možná poctou filmu Čelisti – vzpomínáte na ten záběr, kdy znetvořená tvář vykoukne dírou v lodi?). Navíc mají jen málo času, než je trosky letící po oběžné dráze znovu zasáhnou… Co teď? Naštěstí je tu ještě opuštěná ruská vesmírná stanice Sojuz. Jen se tam dostat…

    Takto zajímavě nastíněná zápletka svádí k úvaze, zdali se nedočkáme nudy v podobě „Sandra letí vesmírem, bez spojení, bez jistícího lana a neví kam“. Zdali nebudeme svědky desítky minut trvajícího vnitřního monologu či záběru do zoufalé tváře astronautky. Naštěstí ne. Volnější chvíle, kdy je navozen pocit beznaděje v kontrastu s pohledem na Zem, kde tak půvabně září světýlka nočních měst, která se zdají tak blízko a přece tak daleko, střídá akce, která zejména v 3D provedení bere dech.

    Musím znovu opakovat recenzenty často používanou větu, že záleží na tom, kde film uvidíte. Já měl možnost ho shlédnout v rámci novinářské projekce ve 3D  kině IMAX. V tomto případě je nutno připočíst k hodnocení nějakou tu pomyslnou hvězdičku navíc. Díky trojrozměrné projekci si můžete dobře představit stav beztíže, kdy se točíte na všechny strany, nevíte, kde je dole, kde nahoře a kde vlastně jste. Tady bych vyzdvihl zajímavý, takříkajíc „Fincherovský“ záběr, kdy kamera pomalu najíždí na zoufalou tvář Sandry Bullockové schovanou za zpoceným sklem přilby, aby postupně do té přilby pronikla a nabídla nám stejný záběr, jaký vidí astronautka. Záběr z přilby „v první osobě“ je pak ve filmu použit ještě vícekrát. Díky tomu cítíme, jak se jistící lano (spojení s Mattem) napíná, víme, že to škubne a ono to opravdu škubne. Stejně tak přivíráme oči v očekávání nárazu, kdy letíme velkou rychlostí směrem k orbitální stanici a náraz je to opravdu tvrdý. To si tvůrci také vychutnali několikrát, stejně jako vděčné zachycení se rukama na poslední chvíli za nějakého to madlo na vesmírném tělese. Je jen škoda, že ve 3D nebyly více využity záběry letících úlomků na diváky. To se ve filmu vyskytuje všehovšudy jen jednou a krátce, a pouze naznačuje, jak by to bylo působivé. Na druhou stranu „průstřel hlavy“ jednoho z členů posádky letícím úlomkem je také celkem zdařilý.

    Gravitace je netradičním pojetím „vesmírných filmů“. Už jsme tu měli příběhy o povedených či nepovedených misích (Apollo 13, Armaggedon), hvězdných válkách (Star Wars) nebo vesmírných podvodech (Kozoroh 1). Teď máme možnost shlédnout téměř komorní příběh s pouhými dvěma herci (výjimkou je hlas Eda Harrise z řídícího střediska v Houstonu). Nejsou tu lidé ve vesmírném středisku, nejsou tu další astronauti, ani jejich blízcí, kteří s napětím sledují vše doma na Zemi.

    Samozřejmě je otázkou, kolik je v tom reality a kolik nesmyslů. Ti, kdo se o astronautiku zajímají, by možná nějaký ten seznam nevěrohodností sepsali. Člověk ani nemusí být na tuto problematiku odborník, aby se pousmál nad některými lehce směšnými scénami, viz dialogy typu „Rozsviť baterku, ať vidím, kde jsi“ – „Co vidíš?“ – „Nevidím nic“ nebo scény, kdy se Ryan vyzná jak v ruském, tak později v čínském modulu. Stačí si jen v manuálu nalistovat příslušnou stránku.  Přičemž v tom čínském se vyzná jen proto, že má tlačítka na stejných místech jako ten ruský.  Ale to už k těmto filmům zkrátka patří.

    Pod režijním vedením je podepsán mexický režisér Alfonso Cuarón, který si v americké etapě své režijní filmografie sci-fi žánr střihl již snímkem Potomci lidí. Ještě úspěšněji si vedl na režisérské stoličce velkofilmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu. Na Gravitaci se také podílel se svým synem na scénáři, kromě toho ještě zastal funkci producenta a střihače. Ve svém – dá se říci dítěti – se mohl opřít o prověřená herecká jména. Je příjemné po delší době znovu vidět Sandru Bullockovou, která film v podstatě táhne sama, a které to s krátkými vlasy docela sluší (byť je značnou část filmu schovaná ve skafandru). Její Ryan Stoneová je žena, která střídá sarkasmy s pocitem zoufalství, a to Sandra zvládla podle mého názoru obstojně. Parťáka jí dělá George Clooney, které ho mám stále raději, a to už od filmu Lítám v tom. SPOILER: Nicméně pokud měl být magnetem na ženskou část publika, tak zde dojde něžné pohlaví patrně ke zklamání. Až na jednu scénu ho bez přilby nevidíme, navíc se s ním rozloučíme nečekaně celkem brzy. Určitě při jeho odchodu á la „Bruce Willis v Armaggedonu“ nejedno oko nezůstane suché. KONEC SPOILERU.

    Závěrečná čtvrtina filmu se nese v klasickém hollywoodském stylu, což je možná škoda. Dočkáme se hurá akce typu „Já to nevzdám, letím domů“, přičemž Sandra doletí na zem na čemkoliv, bez paliva, bez spojení, v podstatě v hořící trosce (podobné scény byly docela dobře zparodovány už kdysi v úspěšné komedii Žhavé výstřely, kdy hlavní hrdina přistane na mateřské letadlové lodi, bez paliva, motoru, podvozku a bez křídel). V určité části sledování Gravitace jsem dokonce uvažoval o tom, zda by nebyl možný závěr už ve scéně, kdy Sandra zjistí, že jí v ruském modulu chybí palivo a marně se pokouší, vzdalujíc se kameře, navázat spojení. Byl by to konec odpovídající oné beznaději a bezvýchodnosti situace.

    Nicméně přesto všechno je Gravitace zajímavým počinem. Opět je příslovečným smeknutím klobouku před tvůrci digitálních efektů. Herci dozajista ze studia se zeleným plátnem téměř nevylezli. Triky jsou tak dokonalé (stav beztíže, „proplouvání“ různými částmi vesmírné stanice), že nemá cenu snažit se pochopit, jak jsou udělané. Sandra Bullocková si ve svém opusu jistě získá diváky (už v době psaní této recenze dosáhla na české stránce CSFD.CZ 92 %), stejně tak jako režie a neotřelá vizuální stránka.

    Pokud se chcete volně proletět vesmírem, toužíte po dávce adrenalinu zkombinované s pocitem zoufalosti, osamělosti, ale i naděje, pokud navzdory názvu filmu chcete zažít stav beztíže nebo vás zajímá, jak to vypadá v takové vesmírné stanici, odvažte se a vyražte do (3D) kina. Snad se vám to bude líbit tak, jako se to líbilo mě.

    USA / Velká Británie 2013

    Česká premiéra: 3. 10. 2013

    Režie: Alfonso Cuarón

    Hrají: Sandra Bullocková, George Clooney, Ed Harris

    Délka: 91 min.

    Anglicky

    Česká stránka filmu: http://warnerbros.cz/film/gravitace

    Oficiální stránka:http://gravitymovie.warnerbros.com/


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...