V roce 1987 vydal Sting své druhé sólové album bez skupiny Police nazvané … Nothing Like The Sun. Dodnes patří k jeho nejúspěšnějším a s mnohamiliónovým prodejem k několikanásobně platinovým deskám. Jistě k tomu přispěla i nahrávka Englishman In New York.
Brit Sting si tehdy užíval úspěchy především v Americe, kde z této desky výrazně bodovaly už dvě předchozí nahrávky We’ll Be Together (#7) a Be Still My Beating Heart (#15). Na nahrávání Angličana v New Yorku přijal pozvání uznávaný jazzman Branford Marsalis a slyšíme ho v nahrávce s jeho sopránsaxofonem. Dalším hostem byl Manu Katché, často využívaný perkusionista a bubeník (Jeff Beck, Tears For Fears, Eurythmics, Simple Minds, Dire Straits, Joe Satriani či Richard Wright z Pink Floyd).
Nabízela se pochopitelně otázka, zda je oním Angličanem v písni nějaká konkrétní postava. Sting se inspiroval Quentinem Crispem, což byl herec a hudebník, který se přestěhoval do Ameriky a ze své homosexuality si udělal přímo reklamní značku. Rád šokoval společnost (např. velmi ostrými výroky o Lady Dianě). Sting se s Quentinem setkal v roce 1986 a jeho popis života homosexuála v Británii jej prý natolik šokoval, že jej vzápětí zpracoval do této písně.
„Popravdě je to částečně o Quentinovi a částečně o mně,“ řekl (heterosexuální) zpěvák. „Jako vždy jsem hledal nějakou metaforu. A Quentin je pro mě hrdina, někdo, koho jsem velmi dobře poznal. On je homosexuál a byl jím i v době, kdy to bylo skutečně nebezpečné. Denně musel stát proti lidem, kteří se ho snažili zničit.“ Ostatně Quentin přijal i roli v černobílém videoklipu, který k písni se Stingem natočil režisér David Fincher (Klub rváčů, Sedm, Vetřelec 3, Muži, kteří nenávidí ženy aj.).
V době vydání se píseň zastavila už na 51. místě v Anglii a #84 v Americe, ovšem na kontinentální Evropě si vedle mnohem lépe a hitem se stala např. v Holandsku, Španělsku nebo Belgii. Dobře bodovala také v Irsku. V samotné Británii se potom lépe prodával remix písně z roku 1990, který se Stingovým souhlasem připravil holandský DJ Ben Liebrand.