Doba kolem let 1967–1968 patřila v západním světě éře psychedelie. Na chvíli se do ní ponořili i bluesmani a rockeři z Rolling Stones, ale brzy si uvědomili, že to není zrovna jejich styl. A tak se vrátili k tomu, co uměli nejlépe – prvním výsledkem byl skvělý riffový singl Jumpin’ Jack Flash.
Nejprve dejme slovo členům skupiny. Keith Richards popsal nedávno, jak se hit rodil: „Slova vznikla jednoho šedivého rána v Redlands. Mick a já jsme byli vzhůru celou noc, venku pršelo a do toho se za oknem začaly ozývat hlasité zvuky – kroky mého zahradníka Jacka Dyera. Micka to probudilo a povídá: ‚Co to je?‘ A já povídám: ‚Jo, to je Jack, skákající Jack.‘ A s tou frází jsem si začal hrát na kytaru s otevřeným laděním, zpíval jsem: ‚Jumping Jack‘ (Skákající Jack). Mick k tomu dodal ‚Flash‘ a najednou jsme měli verš a k němu úžasně pasující rytmus.“
Baskytarista Bill Wyman si ale posteskl, že to nebyla jen práce Jaggera s Richardsem, jak je písnička autorsky podepsaná; vypráví příběh trochu jinak: „Jednou jsme přijeli do studia brzy… myslím, že to byla jen zkušebna, ne nahrávací studio. A byl jsem tam jen já, Brian a Charlie, Stones nikdy nepřijeli všichni včas, takže Micka a Keith nikde. Tak jsme jen tak posedávali a nudili se. Já si sedl k piánu a začal hrát tenhle riff – Brian k tomu přidal trochu kytary, Charlie rytmus. Jen jsme tak blbli asi dvacet minut, když dorazili Mick a Keith. Přestali jsme hrát, ale oni: ‚Hele, co to bylo, to znělo dobře, nepřestávejte.‘ A druhý den jsme to nahráli. Mick napsal výborný text a byl z toho fakt skvělý singl.“
Jagger k textu řekl: „Je to o tom, když jste na dně a snažíte se z toho dostat. Byla to vlastně jen metafora stavu, jak se dostat z drog.“ Richards je na ni dodnes nemálo pyšný: „Když spustíme Flashe, a slyším za sebou kapelu, pokaždé je to, jako by mě nakoplo nějaké obrovské turbo. Skočíte do toho riffu a on hraje skrze vás. Levitace je asi nejvýstižnější popis toho, co v tu chvíli cítím.“
Fanoušci přijali Rolling Stones zpátky z vod psychedelie nadšeně, singl vystřelil mezi největší hity všude po světě. Vznikl sice během nahrávacích session aktuálního alba skupiny (Beggars Banquet), ale nakonec ho na LP nezařadili a vydali pouze na singlu. Na nahrávce hraje kromě všech členů Stones ještě Nicky Hopkins na piáno a producent Jimmy Miller pomohl s doprovodnými vokály.
Písnička později pojmenovala americký film s Whoopi Goldberg, ve kterém zazněla nová verze skladby v podání Arethy Franklin. Ronnie Wood (který v době natáčení verze Stones ještě nebyl v kapele) hrál na této nové verzi na kytaru, Keith Richards ji produkoval a opět z toho byl žebříčkový hit. Jumpin’ Jack Flash zazněla i v řadě dalších filmů (Strach a hnus v Las Vegas, Piráti na vlnách, Špinavé ulice). Další předělávky zpívali např. Leon Russell, Beach Boys, Tina Turner, Peter Frampton, Johnny Winter, Motörhead, Guns N’ Roses nebo Billy Joel.
Rolling Stones hit také zařadili zatím na všechny svá turné od roku 1968, díky čemuž figuruje v živých verzích i na jejich koncertních albech Get Yer Ya-Ya’s Out!, Love You Live, Flashpoint a také na televizním Rock and Roll Circus. Q Magazine Flashe označil za druhou nejlepší kytarovou píseň všech dob, prestižní magazín Rolling Stone ji zařadil jako 124. nejlepší píseň historie, televize VH1 zase jako 65. nejlepší píseň historie rocku.