Dnes a denně se člověk městský vypořádává na ulici, v obchodech nebo v MHD nejenom s překážkami, ale i s otázkami. S otázkami úsměvnými, podivnými, zarážejícími, inspirativními i potřebnými. V každém případě s otázkami již zcela běžnými. Doplníte-li níže uvedený nástřel o vlastní zkušenost, bude to jen dobře.
 
* „Vážení cestující, hledáte během jízdy možnost si s někým popovídat?“ („Ani ne. Většinou hledám jízdenku, spoj, toalety, případně únikovou cestu před revizorem.“)
* „Chlape, nebyl by nějakej drobáček?“ („Kaček by byl plnej zobáček.“)
* „Máte rád děti?“ („Pokud mi neříkají táto, tak ano.“)
* „Máte rád přírodu?“ („Pokud mi ten les říká pane, tak ano.“)
* „Kartičku?“ („Nemám.“)
* „A nechcete si ji zařídit?“ („To už bych pak nedostával tuto otázku. A to by byla věčná škoda.“)
* „Máte vybráno?“ („Vybral jsem si Vás.“)
* „Můžu Vám nějak pomoci?“ („To vypadám tak blbě?“)
* „Nějakej problém, vole?“ („Asi bysme jich, kolego vole, našli víc.“)
* „Papírek, káčko, háčko, bláto?“ („Plnou penzi, díky.“)