Dion Francis DiMucci je v celém světě známý zkráceně jako Dion. Těsně předtím než Beatles, a za nimi celý zástup anglických skupin, ovládli americké hitparády, patřil Dion se svou skupinou Belmonts k největším americkým hitmakerům. Jedním z jeho nejslavnějších je The Wanderer.
Jméno zní italsky a Dion skutečně má z poloviny italské předky, nicméně on sám už je rodilý Newyorčan z Bronxu. Hudební nadání zdědil po otci, který sám vystupoval a miloval hlavně americké country. Mladík se proslavil už koncem 50. let (s kapelou jako Dion And The Belmonts), byl dokonce v roce 1959 součástí tragického turné, během kterého zahynuli Buddy Holly, Ritchie Valens a Big Bopper. Dion tehdy naštěstí letecké havárii unikl, protože cestoval autobusem. A právě brzy po tomto nešťastném turné vydal jeden ze svých největších hitů The Wanderer.
Dionův „Tulák“ je dalším příkladem toho, kdy ani producent, ani interpret neodhadli hitovost písničky. Mnohokrát jsem už v hudební knihovně popisoval, že singly se vydávaly s jasným záměrem: A strana je hit, který se bude hrát v rádiích a B strana je písnička, která tam je, protože je zkrátka na druhé straně desky ještě místo. The Wanderer tak byl B stranou předpokládaného hitu The Majestic, ale nakonec tomu bylo právě naopak. Tedy ne, že by The Majestic zcela propadla, písnička se dostala na 36. místo Billboardu, nicméně The Wanderer vyskočil na #2. S Dionem ji tentokrát nenahráli Belmonts, ale skupina pojmenovaná Del-Saints.
Hit napsal Ernie Maresca, skladatel a sám zpěvák, který s Dionem spolupracoval hned na několika hitech, mimo jiné na předešlém Dionově #1 hitu Runaround Sue. The Wanderer ale sám Maresca necenil tak vysoko a tak ji raději nejdříve nabídl málo známé skupině Nino And The Ebbtides. Těm ale také neučarovala, až nakonec skončila u Diona jako ono „béčko“. Spletli se všichni, za chvíli z éteru rádií zněl Tulák v Dionově podání každý den…
Sám zpěvák o písni později řekl: „V té písničce je víc, než se na první pohled zdá. Je to černošská hudba přefiltrovaná italským sítem. Takové mé vnímání písní jako I’m A Man od Bo Diddleyho nebo Hoochie Coochie Man od Muddyho Waterse. The Wanderer je hodně smutná písnička, málokomu to došlo. Jediný Bruce Springsteen pochopil, o čem to je. Je to o tom: ‚Chodím z místa na místo, jdu životem bez cíle, jsem šťastný jako klaun, s mými železnými pěstmi, ale má cesta nemá cíl.‘ V 50. letech se takhle bezvýchodně nezpívalo, znělo to jako legrace, ale bylo to o beznaději.“ Jindy ještě k textu Dion dodal: „Řekněte pěkný holce: ‚Na tohohle kluka si dej fakt bacha, drž se od něj dál.‘ A ona se na něj hned začne vyptávat, protože rebelové holky zkrátka přitahujou.“ Dion také prozradil, že jednou z inspirací písně byl i tehdejší hit Kansas City, který se mu velmi líbil, ale že do textu se promítl i příběh opery Komedianti (od Ruggiera Leoncavalla).
K dalším, kdo potom The Wanderer oživoval na deskách či koncertech, patřili např. Beach Boys, Donna Summer (v americkém žebříčku #3), Status Quo (v anglickém žebříčku #7) nebo Eddie Rabbitt (v americkém country žebříčku #1).