A i když mu 1. prosince bude už 80 let, stále točí každý rok a stříbrná plátna zásobuje svými často obskurními neurotiky, ve kterých mnoho kritiků nachází jeho samotného. „Kdybych si mohl v životě vybrat, chtěl bych mít nadání Tennesseeho Williamse nebo Eugena O’Neilla. Bohužel, mojí silnou stránkou je komedie,“posteskl si kdysi introvertně působící Allen, jehož snímky dosáhly většího uznání než jeho dramatická a prozaická tvorba. Někteří lidé z branže tvrdí, že se „o nich (filmech) mluví, ale nechodí se na ně“. V Evropě měl však Allen se svými opusy, které rozebírají složitosti mezilidských vztahů, úspěch téměř vždy.
Ačkoli se považuje za lenocha, natočil přes 50 filmů. K těm nejznámějším patří oscarové Annie Hallová a Hana a její sestry, Vše, co jste kdy chtěli vědět o sexu, Manhattan, Erotická komedie noci svatojánské či Výstřely na Broadwayi. Allen si asi nejvíce cení Purpurové růže z Káhiry a Manželů a manželek, neboť „se vzácně stalo, že se moje původní myšlenka shodla s výsledkem“. Jeho prvotinou pak byla komedie Seber prachy a zmiz z roku 1969. Rád obsazoval své životní partnerky – hvězdné herečky Miu Farrowovou a Diane Keatonovou. Ta se ve své biografii s názvem Na druhé straně (2011) vyjádřila, že chodit s Allenem bylo podobné jako hrát v jeho filmu: „Já jsem ho měla za křížence bělocha a švába, kterého nikdy nezabijete. Rádi jsme se navzájem mučili svými nezdary. Jeho vhled do mých rolí byl vždy přesný a legrační.“
V posledních filmech si režisér oblíbil Penélope Cruzovou či Cate Blanchettovou. Allen před několika lety vůbec poprvé opustil kulisy rodného New Yorku, když se vydal pracovat do Evropy – do Londýna (drama Match Point – Hra osudu, Sólokapr a Kasandřin sen), Barcelony (komedie Vicky Cristina Barcelona), Paříže (komedie Půlnoc v Paříži) nebo Říma (komedie Do Říma s láskou). Na americkou půdu se posléze vrátil a natočil tragikomedii Jasmíniny slzy. Zatím posledním Allenovým kusem je pak Iracionální muž z letošního roku.
Drobný mužík z Brooklynu se narodil 1. prosince 1935 jako Allan Stewart Konigsberg v ortodoxní židovské rodině. Již v dětství si zamiloval film a sály kin se brzy staly jeho druhým domovem. V 15 letech začal psát humoristické příspěvky do novin, později přidal i skeče do televizních pořadů. V 60. letech byl populární jako komik v klubech. S filmem se Allen
poprvé sešel v roce 1964, kdy se podílel na scénáři nepříliš úspěšné komedie Co je nového, kočičko? Počátkem 90. let zaplnila titulní stránky bulváru Allenova aféra s jeho tehdejší družkou Farrowovou. Známá herečka totiž zjistila, že Woody má milostný poměr s jejich adoptivní dcerou Sun-Ji. Allen byl Farrowovou obviněn ze sexuálního obtěžování jejich další adoptivní dcery, a přestože se nic neprokázalo, svěřil soud péči o děti matce. V roce 1997 se režisér se Sun-Ji, která je o 35 let mladší, oženil (ve svém životě již potřetí) a později adoptovali dvě holčičky.
Allen má na svém kontě čtyři ceny Americké filmové akademie, zatím posledního Oscara získal v roce 2012 za scénář k Půlnoci v Paříži. Pro ceny si ale většinou nechodí, přednost prý dává pravidelnému hraní na klarinet v oblíbeném klubu se svou kapelou New Orleans Jazz Band. „Falešná skromnost stranou, jsem příšerný hráč,“ říká Allen. Pražští návštěvníci koncertu kapely si to ale v roce 2008 rozhodně nemysleli a muzicírujícího režiséra odměnili bouřlivým potleskem.“Jsem velký pesimista a mám pocit, že není možné být šťastný. Člověk může maximálně doufat v nějaké to rozptýlení,“ vysvětluje svou melancholii Allen. Vypořádává se s ní i psaním povídek a esejí. Výběr z jeho textů publikovaných v různých periodikách vyšel i v češtině. Postřehy známého ironika si čtenáři mohli vychutnat ve sbírkách Čirá anarchie, Vyřídit si
účty, Vedlejší účinky a Bez peří.