Již několikrát jsme narazili na písně vydané pod názvem skupin, které byly v době nahrávání pouze fiktivním titulkem na etiketě desky. Ve skutečnosti za nimi stáli profesionální studioví hudebníci. I skupina Dawn vznikla zprvu jako fikce, kterou až úspěch dodatečně „zhmotnil“.
Po třech letech se vracím z vězení a musím zjistit, co ještě je mé a co už ne. Své milé jsem poslal dopis: Jestli mě ještě chceš, přivaž na ten starý dub žlutou stužku, abych věděl, zda jít dál. Teď projíždím autobusem kolem, je tam, nebo není? Pane řidiči, nepodíval byste se za mne? Já to nedokážu… Jen klid, chlapče, na tom dubu visí asi sto žlutých stužek…
Takový je příběh textu písně Tie A Yellow Ribbon Round The Ole Oak Tree (Přivaž žlutou stuhu na ten starý dub), vychází ze skutečných událostí. Samotný symbol žluté stužky je v tomto smyslu známý již z 19. století. Stal se také námětem filmu Měla žlutou stužku s Johnem Waynem (1949). Další variantu stužkového příběhu popsal v roce 1971 novinář Peter Hamill v New York Post a právě tento konkrétní se stal předlohou textu písně.
Skladatelé Irwin Levine a L. Russell Brown píseň původně nezamýšleli pro skupinu Tony Orlando & Dawn (někdy také Dawn feat. Tony Orlando), ale právě oni ji vydali v únoru roku 1973. Tony již dříve nazpíval několik menších hitů, ale po poklesu úspěchu se zněj stal studiový hudebník. Jeho kariéra usínala, když na počátku 70. let zabodovala jím zpívaná skladba Candida, jež vyšla pod názvem fiktivní skupiny Dawn. Poté co do hitparád vstoupil i další singl (Knock Three Times), Orlando oslovil zpěvačky Telmu Hopkins a Joyce Vincent Wilsonovou a tentokrát již skutečná skupina Dawn mohla vyrazit na turné. Vzápětí vyšla Žlutá stuha, největší hit skupiny.
Tony ji nazpíval s představou hitu Bobbyho Darina. „Když jsem dělal Yellow Ribbon, myslel jsem, že zkrátka budu jen imitovat Bobbyho Darina (smích). Ale nakonec to vůbec neznělo jako Bobby, prostě to znělo jako já. Je legrace, jak tvoříme s představou někoho jiného a jak se stane součástí našeho projevu. Ale lidé tam ten vzor nevidí, vidí jen nás samé.“ Zároveň vzpomínal na první reakci: „Náš producent Hank (Medress) byl hodně zapálený do popu, skoro až bubble gumu. Byla to éra hitů jako Layla, Rocket Man od Eltona Johna, letěli Led Zeppelin a Vanilla Fudge. A do toho přinesl tohle, jen jsme se s Telmou po sobě podívali a řekli si: ‚Ach bože.‘ A tak jsem Hankovi řekl: ‚Hele dobře, uděláme to, protože to zní jako hit, ale na albu chci ukázat, že umíme víc. Když uděláme Yellow Ribbon, dáš nám na albu prostor pro rhythm and blues a Telma s Joyce dostanou prostor, aby ukázaly, že nejsou jen doprovodné zpěvačky, ale skutečné zpěvačky. A tak jsme to udělali.“
Singl zabodoval na prvním místě mnoha žebříčků (USA, Velká Británie, Austrálie…). Perličkou je, že skladbu autoři nejprve nabídli Ringu Starrovi, resp. společnosti, která jej zastupovala. Zodpovědný úředník, jenž si ji vyposlechl, ji ovšem rovnou vrátil se slovy, že za tak hloupou píseň by se měli stydět. Ringo tedy vůbec nedostal šanci si ji poslechnout.
Odmítnutí písně o žluté stužce bylo zjevně největším omylem onoho úředníka. Po obrovském úspěchu skupiny Dawn (singlu se prodalo několik milionu kusů) ji přezpívaly desítky hudebníků nejzvučnějších jmen, namátkou: Bobby Goldsboro, Frank Sinatra, Bing Crosby, Dean Martin, Dolly Parton, Johnny Ray, Perry Como, Ray Conniff, Connie Francis nebo Johnny Carver.
Amerika navíc vzala píseň za svou, když se stala symbolem vojáků vracejících se domů z bojišť.
Sám Orlando není jen hvězdou showbusinessu, sám o sobě řekl: „Všechny ty věci kolem showbusinessu, o kterých se píše v časopisech, pro mě neznamenají nic. Ale co pro mě má skutečný smysl je otázka: ‚Co dobrého můžu díky tomu udělat?‘ Např. kolik dokážu zajistit peněz pro válečné veterány, což je věc, kterou dělám už od vydání Yellow Ribbon.“