Skip to content

Thunderclap Newman – Something In The Air

Je to vcelku paradox, ale skupina The Who nikdy nedosáhla v žebříčku až na první místo, ačkoliv hitů vydala více než tři tucty. Přesto hlavní mozek skupiny Pete Townshend jednou okusil chuť hitu #1 s jinou kapelou – Thunderclap Newman. Jaký je příběh jejich jediného hitu Something In The Air?

Bubeník Speedy Keen byl Townshendův kamarád, který pro Who napsal otvírák třetího LP, píseň Armenia City In The Sky. Navíc se vedle muziky přiživoval i jako jejich řidič. S Petem jednou řešil problém, jak udat své další skladby, a když slovo dalo slovo, vznikla z Townshendova popudu nová skupina, právě Thunderclap Newman. Přizvali nadaného teprve patnáctiletého kytaristu Jimmyho McCullocha a dalšího Peteova kamaráda, jazzového pianistu Andyho Newmana, jehož přezdívka Thunderclap se uchytila jako název skupiny. Manažer Who Kit Lambert jim potom zařídil vše ostatní pro vydání desky.

Speedy Keen
měl pro start kapely nachystaný trumf, skladbu Something In The Air. Skládal ji pro film Kouzelný Kristián (v hlavních rolích Peter Sellers a Ringo Starr), který většinou hudebního doprovodu opatřila skupina Iveys vzápětí přejmenovaná na Badfinger. Nicméně prostor se ve filmu našel i pro Keenovu píseň, zazní ve slavné scéně, kdy se lidé brodí v kádi plné splašků pro peníze, které do ní naházel právě Peter Sellers v roli nejbohatšího muže na světě. Keen svou skladbu původně pojmenoval Revolution, ale když Beatles vydali skladbu stejného názvu, raději ji přejmenoval. Zbývala maličkost – nahrát ji ve studiu a vydat na desce. Znovu tedy pomohl Pete.

Townshend v písni jasně poznal hitový potenciál. Doporučil několik změn, skladbu zaranžoval, postaral se o zvuk, a protože kapela neměla baskytaristu, zaskočil při nahrávání i na basu (pod pseudonymem Bijou Drains). Přesto si nenárokoval žádný autorský podíl. Skladba vyšla na singlu, soundtracku ke Kristiánovi, navíc ji vzápětí použili v dalším filmu Jahodová proklamace, ceněném pohledu do světa hippies. A navrch ještě v kultovní Bezstarostné jízdě.

Když se po letech ptali Andyho Newmana na důvody úspěchu písně, odpověděl: „Já opravdu nevím, prostě asi vyšla v tu správnou chvíli, historicky i politicky. Byla to doba protestů proti Vietnamu, pařížských protestů… zkrátka to rezonovalo s náladou lidí.“

Vše zkrátka vyšlo a hrálo desce do karet. A skutečně – singl raketově letěl žebříčkem až k vrcholu, odkud odsunul beatlesovskou The Ballad of John and Yoko, nepustil tam po tři týdny Elvise Presleyho (In The Ghetto) a teprve poté ustoupil novince Honky Tonk Women od Rolling Stones. Díky tomu si ji i řada dalších hudebníků vypůjčila do svého repertoáru, např. Labelle, Herbie Mann, Simon Park, Eurythmics nebo Tom Petty And The Heartbreakers.