Jak už to ve sportu bývá, na každé straně hřiště je jeden soupeř, na tribunách fanoušci skandující více, či méně oduševnělá hesla, známé osobnosti i anonymové…inu „mač“ jak má být. Tu a tam udělá jedna strana faul, protivník si to tak trochu přibarví a simuluje. Jednou je míč v pravé části hrací plochy, pak se vrátí zpátky. A tak to jde stále dokola. Všichni to určitě znáte a čas od času se na nějaké utkání podíváte v televizi nebo přímo na stadionu.
I já jsem nedávno několik takových utkání viděl. A to v přímém přenosu. Dělo se v nich všechno, co jsem popisoval v začátku tohoto textu. Výkřiky, útoky a skandování (nejspíš) tupého publika, chyběly snad jen dýmovnice.  Problém je, že v mém případě nešlo o fotbal, tenis ani hokej. Byly to televizní zápasy Miloš versus Karel. To vše korunované útoky, až na výjimky, rádoby moderátorů a stupidním vysíláním zpravodajské relace z palouku na Praze 1, kdy v tu chvíli bylo na teploměru -10 stupňů pana Celsia.  Nevím jak vy, ale já si za pět let pustím radši fotbálek.