V hudebních dějinách není vůbec neobvyklé, že vyjde nějaká písnička a buď propadne, nebo se i stane menším hitem, ale teprve její předělávka, která vznikne třeba i po mnoha letech, se stane opravdovým nadčasovým hitem. Právě to je příběh Black Betty od skupiny Ram Jam.

Black Betty má ve svém rodném listě skutečně dávnou dobu. Vlastně by se dalo lépe říct, že rodiče i datum a místo narození jsou neznámé, jde totiž o folkovou melodii, kterou zpopularizoval (ale nenapsal) folkový a bluesový veterán Huddie William Leadbelly už na konci čtyřicátých let. O dobrých třicet let později se stejné písničky ujala americká kapela z New Yorku Ram Jam, ačkoliv vlastně neexistovala. Jak to tedy bylo?

59 vteřin dlouhou nahrávku Leadbellyho si vyhlédl Bill Bartlett, kytarista budoucích Ram Jam, a to už ve své předešlé kapele Starstruck. Prodloužil ji, zaranžoval jinak a výrazně rock and rollově přiostřil. Dokonce se stala ve verzi Starstruck regionálním hitem. Kapela se ale mezitím rozpadla a Bartlett nahrávku udal v New Yorku několika rozhlasovým stanicím, s tím, že ji hraje skupina Ram Jam. Když se z ní vzápětí stal celonárodní hit, skupinu narychlo založil a natočili k hitu i celé album. Singl pak bodoval i v Británii, Holandsku nebo Austrálii (kde ji na 1. místo tamního žebříčku později v roce 2004 vrátila skupina Spiderbait). Přesto kapela neměla dlouhého trvání a brzy se rozpadla, aniž by jiný hit natočila.

A zajímavostí je, že i v roce 1977 vzbudila písnička vzrušení, protože ačkoliv nebyla nijak rasově myšlená, některé skupiny hájící občanská práva v ní slyšely ponižující narážky na „černou Betty“, které ale pochopitelně byly naprosto nesmyslné.
Z dalších hudebníků, kteří po Black Betty během dalších let sáhli, můžeme jmenovat např. Manfred Mann, Ministry, Meat Loaf nebo Iron Head.