Skip to content
PETR SPÁLENÝ
To vadí
Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku,
to se život nejvíc usmívá,
později holka s mašlí sní ti polárku
a začneš chápat, jak to v světě chodívá.

To vadí, to vadí,
že ta láska ráda nohy podráží,
to vadí, to vadí,
že ta láska tíží víc než závaží.

V parku ti pak bere věci na hraní,
všichni se tý holky zastanou,
když ji zbiješ, musíš dělat pokání,
a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou.

To vadí, to vadí,
že ta láska ráda nohy podráží,
to vadí, to vadí,
že ta láska tíží víc než závaží.

Ty marně čekáš potají svůj den,
čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen.

Pak ta holka jednou mašli vymění
za paruku v barvě havraní
a ty z toho jako socha zkameníš
a začneš chápat, že to láskou zavání

To vadí, to vadí,
že ta láska ráda nohy podráží,
to vadí, to vadí,
že ta láska tíží víc než závaží.

Začneš toužit po svým modrým kočárku,
když ti holka s jiným uniká,
zkusíš hledat štěstí v plném pohárku
a začneš chápat, že se marně neříká.

To vadí, to vadí,
že ta láska ráda nohy podráží,
to vadí, to vadí,
že ta láska tíží víc než závaží.