Skip to content
KAREL GOTT
Píseň k pláči

Jak život šel – já ho bral


Stesk a žal málo znal


Když čtu však náhle tvůj vzkaz


Na rtech mi úsměv zhas


Klesám hloub na prázdný stůl


Snad v očích prach jen mám


Vždyť nevím sám


Proč jen teď


Pláčou horkou sůl?


Pláčou horkou sůl?


Smyl proud pár snů mých


Oči zvyklé dávat smích – 


A teď jen pláčou


Pláčou – pláčou – pláčou 


Pláčou pro tu, co rád bych měl


Pro těch pár osidel


Mé oči pláčou


 


Mám v nohou cín


A v hrdle poušť


Tak jen dál – jen houšť


Pro jeden směšný žal


Teď se náhle stal


Z mých očí slzavý důl


Byli kámen spíš


A teď dál když spíš


Pláčou horkou sůl


Pláčou horkou sůl


Dál proud má téct


Pro míň než dobrou věc


A oči pláčou – pláčou – pláčou 


Pláčou – a pláčou – pláčou 


Dál svůj pláč.