Skip to content
JANA MALKNECHTOVÁ, JIŘÍ JELÍNEK
Motýl

Někdy si myslívám, že láska je mi vzdálená.


Nejím a nezpívám a třesou se mi kolena.


Ten pocit však se jako dým, rozplyne když tě zřím a do duše mi vpadne klid.


 


Zdá se mi že jsem motýl který si vzal do hlavy.


Že lýtat z kytky na kytku ho vlastně nebaví.


A proto rozhodl se hned pro nejkrásnější květ a jenom pro něj hodlá žít.


 


Snad řek sem víc, než chtěl sem říct.


Bude to tím, že dobře vím, že si ta pravá.


 


Že se mi hlava točí, za to může šeřík snad. 


A tužkou na obočí chtěl bys zkusit verše psát.


To všechno bude jenom tím, co dávno dobře vím, že láska nedá lidem spát.


 


Zdá se mi že sem motýl který si vzal do hlavy že lítat z kytky na kytku ho vlastně nebaví.


A proto rozhodl se hned, pro nejkrásnější květ a jenom pro něj hodlá žít.


 


Snad řek si víc než chtěl si říct, to už se stává.


Bude to tím že dobře vím že si ta pravá.


 


Že se ti hlava točí za to může šeřík snad.


A tužkou na obočí chtěl bys zkusit verše psát.


 


To všechno bude jenom tím co dávno dobře vím že láska nedá lidem spát.


Že láska nedá, nedá lidem spááááááááát.