Původní fanoušci skupiny Fleetwood Mac jí nikdy nemohli odpustit, že opustila bluesové vody a vydala se cestou pop music. Naopak ti, kteří ji „objevili“ v této druhé fázi její kariéry, zpravidla rané písně této skupiny nevyhledávají. Nemá smysl hodnotit, co je „lepší“, v obou érách vznikly nádherné písně a nás z jejich bohaté diskografie dnes zajímá Man Of The World.

Vrátíme se tedy do začátků Fleetwood Mac, kteří se v roce 1967 zformovali z torza bývalých členů skupiny John Mayall’s Bluesbreakers –  kytaristy Petera Greena, bubeníka Micka Fleetwooda a baskytaristy Johna McVieho. Jelikož Peter Green byl v prvních letech zásadní postavou skupiny, prezentovali se občas také jako „Peter Green’s Fleetwood Mac“. Úspěch přišel brzy, bodovali jak v hitparádě singlů, tak také v prodejnosti LP desek a zejména instrumentální Greenova píseň  Albatross je v roce 1968 proslavila po celém světě. Pak ale nastaly problémy…

Peter Green byl geniální kytarista a navíc skvělý skladatel, ale nebyl stvořený pro show business. Kolotoč pozlátkové komerční slávy začal jeho psychiku rychle stravovat. Řešil to především stále většími dávkami halucinogenu LSD, nechal si narůst vousy, začal až sebedestrukčně přemýšlet o pomíjivosti pozemských statků, občas dokonce nosil roucho a krucifix. Mick Fleetwood:  „Měl jsem tehdy s Peterem rozhovor, on začínal být přímo posedlý tím, že bychom neměli vydělávat peníze, chtěl, abychom všechno rozdali. Já mu na to řekl, ať to klidně udělá, ale že já to udělat nechci a že si nemyslím, že bych pro to byl horší člověk.“ Sám Green později řekl: „Cítil jsem, že mám příliš peněz na to, abych byl šťastný a zůstal normální. Tisíce liber jsou pro procujícího člověka silné pokušení. A je cítil, že jsem si je nezasloužil.“

Právě v tomto rozpoložení Peter Green složil svou pravděpodobně nejemotivnější píseň. Jednu z nejsmutnějších nahrávek nejen své doby, ze které smutek a jeho tehdejší zklamání světem přímo tryskaly. Man Of The World je skladbou o muži, který má všechno, ale je přesto naprosto osamělý. Upřímnost, s jakou Green hraje a zpívá, písničku vystřelily na druhé místo britského žebříčku, přičemž se v něm držela čtrnáct týdnů. Měla také velký úspěch i v Irsku, Norsku, Švédsku, Holandsku nebo Jihoafrické republice (v Americe tehdy nevyšla). Za železnou oponou si ji dokonce lidé mohli koupit v bývalé Jugoslávii na značce Jugoton.

Peter Green se tímto úspěchem dostal ale paradoxně sám ještě více do vlastní pasti a jeho psychika to neunesla. V roce 1970 opustil skupinu a jeho mentální stav byl nevyzpytatelný. Rozdával vše, co měl, bral drogy, bydlel s bratrem a jeho ženou, sám se oženil v roce 1978, ale hned vzápětí se opět rozvedl, trpěl schizofrenií. Jen občas hostoval s bývalými kamarády. Teprve na přelomu 70. a 80. let se vrátil k preciznější práci, což jej znovu postavilo na nohy. Nahrával se skupinou Peter Green Splinter Group a v roce 2009 začal jezdit po světě se skupinou Peter Green And Friends.