Někteří říkali Davidu Bowiemu hudební chameleon, protože dokázal obsáhnout prakticky jakýkoliv hudební žánr, a přesto zůstat svůj. Byl – a stále je – jednou z nevlivnějších hudebních osobností zejména druhé poloviny 20. století . Před svým finálním comebackem s albem Blackstar se po zdravotních problémech více uzavřel do rodinného kruhu a ostatně právě ten inspiroval jeho hit Changes.

Změny (nebo-li Changes) pro Davida Bowieho přinesl začátek 70. let, kdy jeho žena Angela otěhotněla a čekali syna Duncana. Bowie se na syna velmi těšil a své pocity vtiskl právě do této skladby, ačkoliv to prý celé mělo příchuť parodie a nadsázky. Dle Bowieho slov to zkrátka byla taková „písnička na vyhození“. Lidé na ni ale na koncertech reagovali tak dobře, že se z ní během let nakonec stala jedna z jeho nejznámějších písní, což prý samotného Bowieho velmi překvapilo (žebříčkově to přitom po vydání zdaleka takový trhák nebyl, v domovské Anglii propadl a v Americe se zastavil na #66). Na druhou stranu desky zařadil Bowie poctu Andymu Warholovi, pop artovému umělci, kterého velmi obdivoval.

Na nahrávce hraje na piáno Rick Wakeman, který se proslavil především jako pianista slavných art rockových Yes. Bowie mu prý tehdy nedal žádné pokyny, jak má hrát, a nechal mu volnou ruku v improvizaci. Perličkou je, že samotné piáno, na které Wakeman hrál, používali během nahrávacích session také Beatles, Elton John nebo Genesis. Sám David Bowie nahrál do písně také part na saxofon, což pro něj není zrovna typický hudební nástroj.

Další zajímavostí je, že je to poslední píseň, kterou Bowie zazpíval na turné v roce 2006, po kterém se rozhodl opustit hudební business. Je to tedy také poslední jím zpívaná skladba na koncertě. Changes zazněla i v řadě filmů (např. Shrek 2) a často také bývá parodováno Bowieho typicky koktavé frázování názvu jako „ch-ch-changes“.