V historii žebříčků není žádnou výjimkou, že se některá píseň stane hitem, ačkoliv se to od ní takříkajíc nečeká. A není také výjimkou, že se vydavatelská firma rozhodne navzdory interpretovi věřit skladbě, kterou její autor ani nechce vydat. Nebo že ji dokonce nesnáší. Chris Rea by mohl vyprávět…
Chris už jako mladík obdivoval především bluesově orientované kytaristy jako Erika Claptona nebo Jeffa Becka a brzy bylo jasné, že ho nebude živit práce v rodinném obchodě se zmrzlinou, kde si přivydělával. Učil se rychle, dokonce ještě než se proslavil, přizval si ho jako hosta na jednu ze svých desek mistr kytary Hank Marvin (ze skupiny Shadows). V roce 1978 pak pod dohledem Guse Dudgeona, producenta desek Eltona Johna, natočil své první album nazvané Whatever Happened To Benny Santini? – a právě na něm se ukrývala písnička Fool (If You Think It’s Over).
Firma Magnet, která desku vydala, v ní cítila potenciál a poslala ji do světa jako pilotní singl alba. V domovské Anglii nezaznamenala zprvu žádný ohlas, ale v Americe vyskočila do žebříčků a stala se velikým hitem, který nakopl Chrisovu kariéru dopředu. Samotného ho to překvapilo: „Kupoval jsem desky Jeffa Becka a Erika Claptona ještě dřív, než jsem začal hrát na kytaru. A pak vám najednou jeden z nich zavolá a ví, kdo jste. Nebo jsem hrál na nějaké charitativní akci a najednou přišel David Gilmour a řekl: ‚Ahoj Chrisi.‘ Říkáte si, zpropadeně, jak to, že David Gilmour zná moje jméno? Je to velmi zvláštní.“
Nicméně vděk ke svému prvnímu hitu Rea vskutku necítí, podle jeho slov tehdy producent Dudgeon jeho muziku zcela předělal a příliš se ji snažil připodobnit hitům Eltona Johna nebo Billyho Joela. „Nedokážu poslouchat svoje staré desky, chlapi v kvádrech si tehdy dělali s mojí muzikou, co chtěli. Ale nemůžu vinit nikoho jiného než sám sebe. Dal jsem jim, co chtěli, namísto toho, abych jim dal to, co jsem chtěl já.“ A dodává: „Co se stalo s tím příšerným prvním hitovým singlem, bylo to, že vyšel v době punku a nové vlny. Doteď řvu do celého světa, že to byl výtvor nahrávací společnosti, ne můj, prostě mě napálili. Trvalo dalších deset let, než jsem vydal The Road To Hell.“
Ale ať už to Chris Rea cítil jakkoliv, lidem se deska líbila. A líbila se jim hodně, jak posluchačům, tak i kritikům, byla dokonce nominována na Grammy za skladbu roku (což nakonec získala Just The Way You Are právě od zmíněného Billyho Joela). A hitem se nestala jen v Americe, ale například také v Holandsku, Kanadě, na Novém Zélandu a nakonec i ve Velké Británii. Znovu ji po pár letech do žebříčku vrátila ještě Elkie Brooks (1982) a v podání hudebníka Kennyho Craddocka se stala i znělkou britského sitcomu Joking Apart. Samotnému Chrisovi ale původní verze Fool natolik ležela v žaludku, že ji v roce 1988 pro album New Light Through Old Windows natočil (spolu s dalšími staršími písněmi) znovu. A je pravdou, že se i toto album stalo velikým hitem a právě tuto verzi vám na Oldies radiu pouštíme.