Známe to všichni. Ono povzdechnutí: „Kdyby tak šel vrátit čas“
Takový skok o hodinu, den, týden, rok zpátky by byl jistě zajímavý, ale co kdyby se to nepovedlo skokem, ale začali bychom couvat pomalu a postupně? Na tohle téma byl už i natočen jakýsi film..napsaná byla i kniha. Ale zkusili jste si někdy představit svůj aktuální a zcela konkrétní život? Já ano!
Začnu tím, že smažu tenhle článek. Místo toho se mi na obrazovce objeví konec filmu a já se dovídám, že vrah je ten malý plešatý prodavač z videopůjčovny. Ale na to, koho zabil, budu muset počkat, až se film přetočí na začátek. Mezi tím vytahuji z popelníku vajgla a vdechuju do něj kouř z plic. Až se z něj stane dlouhá bílá cigareta, dávám ji do prázdné krabičky. Film je na začátku a já se dovídám, že zavraždili domovnici.
Vypínám počítač a z dřezu vytahuji špinavý talíř. Sedám si s ním ke stolu a začínám z úst vytahovat jakési záhadné kousky pečiva. Po chvíli z nich složím křupavý rohlík. Setřu z něj nožem máslo a dávám ho do igelitky. Zatím je to docela prča !
Obouvám si boty, beru igelitku s rohlíkama a jdu ven. Před domem sbírám ze země ulepenou žvýkačku a..fuuuj..strkám ji do pusy..Bleee. Po chvíli vcházím do pekařství a slušně zdravím : „Nashledanou“. Podávám prodavačce rohlík a ona mi vrací z pokladny peníze. Paráda. Akorát dostávám hlad. Loučím se s pozdravem: „Dobrý den“ a vracím se domů. To jsem zvědav, co bude dál…
Vcházím do ložnice a svlékám se do trenek. Potom otevírám dveře záchodu, splachuju a usedám.. Potom NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ.. !!!!!!!! NECHCI vrátit čas !