Who – Substitute

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Who jsou bráni jako jedna z nejdivočejších skupin 60. let, ne-li ta vůbec nejdivočejší. Dopomáhal tomu nejen jejich ostrý zvuk, ale i efektivní show rozbíjení nástrojů na pódiu. Za showmanskými fígly se ovšem schovávala skupina opravdu velmi talentovaných hudebníků. Dnes se podíváme, kdo ovlivnil jejich hit Substitute.

    Inspiračních zdrojů pro vznik písně existuje citovaných několik. Údajně jí měla být americká romantická balada The Tracks Of My Tears, kterou zpíval Smokey Robinson (autorovi Peteovi Townshendovi se prý tak moc líbilo, jak Smokey vyslovuje slovo substitute – náhražka – že se hned rozhodl tak pojmenovat svou písničku). Sám Pete ale uvádí jako startovací impuls k napsání písničky poslech tehdy nového hitu Rolling Stones „Substitue jsem napsal jako parodii 19th Nervous Breakdown. I demo jsem nazpíval takovým afektovaným hlasem alá Jagger, což se líbilo Kitovi (Lambertovi, manažerovi skupiny pozn.), takže chtěl, abychom to udělali jako další singl.“ Zároveň si prý vypomohl písní Where Is My Girl od kapely Robb Storme And The Whispers.

    Každopádně zpěvák Who Roger Daltrey pojal vokál zcela po svém a Jaggerovi se v ničem nepodobal. Stal se z něj také velký hit v Británii (#5), stejně jako v mnoha dalších evropských zemích (Německo, Francie, Nizozemí, Rakousko…), zatímco v Americe propadl. Podepsal se na tom fakt, že se cenzorům nelíbil verš: „Vypadám jako běloch, ale táta byl černoch“. Daltrey ji tedy pro americké vydání přezpíval s neškodným veršem „Chci jít dopředu, ale pořád jen couvám“ – nicméně deska neměla téměř žádnou reklamu a zcela zde prošuměla (v USA konec konců neměl zásadní ohlas ani předešlý evropský trhák od Who,  My Generation).

    Kuriozitu popisuje publicista Tony Fletcher, autor biografie o bubeníkovi Keithu Moonovi. Ten prý tehdy naprosto podlehl paranoie, že jej skupina za jeho zády vyměnila a že na nahrávce ve skutečnosti hraje jiný bubeník. „Vůbec jsem si nepamatoval, že bych to nahrával, asi jsem byl zrovna sjetej, takže když to vyšlo, byl jsem přesvědčenej, že ostatní vzali jinýho bubeníka,“ smál se Moon krátce před svou smrtí v roce 1978. Dlouho si prý nechtěl nechat vymluvit opak, až jej přesvědčil baskytarista John Entwistle, když jej upozornil, že jsou na nahrávce slyšet přímo jeho výkřiky.

    Zpěvák Daltrey sice skladbu dodnes zpívá, ale k původní nahrávce má výhrady: „Pořád jsem nemohl přijít na to, jak zpívat písničky typu Substitute. Zpívat pop bylo pro mě opravdu těžké. Můj hlas na to zněl moc vážně, nedokázal jsem se s tím ztotožnit, ať už to mělo být o… ví bůh, o čem to vlastně bylo. Papež byl pro mě jako marťan. Opravdu jsem svůj hlas našel až na albu Tommy.“

    Později se Substitute ujala i řada punkových skupin jako třeba Ramones nebo Sex Pistols, také heavy metaloví Great White anebo kapela Stereophonics. Sběratelskou kuriozitou je, že v Británii vyšel singl v rychlém sledu třikrát za sebou pokaždé s odlišnou písní na druhé straně singlu (v jednom případě písně Waltz For A Pig dokonce etiketa sice uváděla Who nebo Who Orchestra, ale ve skutečnosti ji hrála skupina Graham Bond Organization).


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...