Velvet Underground – Sunday Morning

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Producent Brian Eno jednou řekl, že první album Velvet Underground si koupilo 30 000 lidí a díky tomu vzápětí vzniklo 30 000 nových skupin. Ostatně málokterá skupina se může pochlubit, že jí prošly tak výrazné hudební osobnosti, jakými jsou Lou Reed, John Cale a zpěvačka Nico, nebo že jim dělal manažera slavný pop-artový výtvarník Andy Warhol.

    Hned první album skupiny se postupem času stalo doslova ikonické už díky obalu, na který Andy Warhol namaloval jednoduše jenom banán. Podstatnější byl ovšem hudební obsah desky nazvané The Velvet Underground & Nico. Byl to právě Warhol, který skupinu spojil se zajímavou zpěvačkou. Nico (vl. jm. Christa Päffgen) se narodila v Německu, ale kariéra ji čekala doslova po celém světě. Nadaná zpěvačka, modelka a herečka zpívala nejen s Velvet Underground, ale i sólově, a zahrála si v několika filmech, např. Federico Fellini ji obsadil do kultovního snímku Sladký život. V roce 1985 odzpívala se svou tehdejší doprovodnou skupinou Faction dva tajně uspořádané koncerty v Brně a Praze.

    Velvet Underground začali natáčet album na vlastní náklady v New Yorku a acetáty desky rozesílali nahrávacím firmám. Jediná, která tehdy zareagovala kladně, byla společnost Verve, ale požadovala, aby na nahrávkách ještě zapracoval producent Tom Wilson. Tomu se skupina nebránila, protože Wilson měl mezi mladými hudebníky velmi silné renomé díky deskám Boba Dylana nebo Simona s Garfunkelem, na nichž se podílel. Ostatně právě John Cale později Wilsonovu pomoc velmi ocenil. Píseň Sunday Morning vznikla během nahrávacích frekvencí s Wilsonem.

    Základ Sunday Morning (Nedělní ráno) prý Lou Reed skutečně složil brzkého nedělního rána a zprvu pomýšlel na zpěvačku Nico jako na interpretku, a ona ji také zpívala na koncertech, ačkoliv původně název špatně pochopila, myslela, že se jmenuje Sun Day Mourning (Smutek slunečného dne). Nicméně při nahrávání ve studiu se Reed na poslední chvíli rozhodl, že písničku bude zpívat on sám, a hlas Nico slyšíme jenom v pozadí ve vokálech. Když si spoluautor skladby John Cale všiml, že je ve studiu celesta (příbuzný nástroj klavíru, kde klapky nehrají na struny, ale kovové plátky), navrhl, že ji do písně rovnou použijí a sám na ni také hrál.

    Skladba se stala „otvírákem“ debutové desky Velvet Underground a také pilotním singlem alba, což doporučil producent Wilson. Nicméně žádný hit z toho nebyl a ani album se neprodávalo nějak úžasně – v žebříčku se objevilo na vlažném 199. místě a vzápětí vypadlo (později se vyšplhalo na 171. místo). Teprve mnoho let poté bylo i kritikou náležitě doceněno a kupříkladu časopis Rolling Stone je zařadil na 15. místo v žebříčku nejdůležitějších alb rockové historie.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...