Sweet – Funny Funny

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Skupina Sweet patřila k největším hitmakerům sedmdesátých let, jejich slávu mnozí novináři srovnávali s Beatles, protože jejich koncerty a vůbec davové šílenství fanynek skutečně beatlemánii nějakou dobu připomínalo. Vše to odstartoval první hit skupiny, Funny Funny.

    Kořeny Sweet jsou v kapele, která si říkala Unit 4, později Wainwright’s Gentlemen. Nějakou dobu s nimi dokonce zpíval Ian Gillan, pozdější hlas Deep Purple. Prošli mnoha personálními změnami, až se ustálila formace pod názvem Sweetshop. Ten byl nakonec zkrácen na Sweet, vydali několik neúspěšných singlů, než jim nabídla začínající skladatelsko-producentská dvojice Nicky Chinn a Mike Chapman, že by pro ně mohli složit pár skladeb takříkajíc na tělo. „Snažili jsme se skládat vlastní věci hned od začátku, jenže to nebylo tak dobré,“ konstatoval basák Steve Priest. „Naštěstí Chinn a Chapman hledali kapelu, která by dala tvář jejich písničce Funny Funny.“

    Základ Funny Funny ve studiu nahráli profesionálové – někteří z nich přímo sami producenti: na kytaru hrál Pip Williams (později slavný producent desek Status Quo či Moody Blues), na bicí hrál Phil Wainman (producent Mud, Boomtown Rats či Bay City Rollers), vypomohl i Mick Chapman a stačilo, aby ze Sweet přišel hlavní vokál nazpívat Brian Connolly. V té době se také ustálila nejslavnější sestava Sweet: zpěvák Brian Connolly, baskytarista Steve Priest, kytarista Andy Scott a bubeník Mick Tucker.

    „Hráli jsme rozhodně tvrdší muziku, než to, co nám dávali Chapman s Chinnem,“ vzpomínal po letech Andy Scott. „Ale oni nám nabídli zvuk, u kterého jsme cítili, že by mohl mít úspěch. Požádali našeho zpěváka Briana Connollyho, aby nazpíval několik jejich písniček, a my ostatní udělali doprovodné vokály. Tak vznikla i Funny Funny.“ Zároveň Scott vysvětloval, že chtěli přisotřit svůj zvuk: „Snažili jsme se je přesvědčit, aby pro nás napsali taky něco ostřejšího. A Mike Chapman se přišel podívat na náš koncert, dělali jsme tehdy takovou směsku písní od Who, což mělo skvělý ohlas. Když to Mike viděl, souhlasil, že pro nás začnou skládat i tvrdší věci.“

    To ovšem byla až budoucnost. Přes vesměs umělý vznik singlu Funny Funny byly touto nahrávkou položeny základy zvuku Sweet prvních let. Později se sice od tohoto bubblegumového stylu sama skupina snažila trochu distancovat (v éře, kdy se tu více, tu méně úspěšně snažili dokázat, že nejsou jen loutkami zábavního showbusinessu), ale Funny Funny jim přivedla první fanoušky a v mnoha zemích dokonce zabodovala na #1 (Dánsko, Nizozemí, Švédsko či Jihoafrická republika).


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...