Small Faces – Lazy Sunday

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Mezi členy Rock and Rollové síně slávy nechybí mimo jiné kapela Small Faces. Bohužel se jejího uvedení nedožili dva hlavní skladatelé a tahouni skupiny Stevie Marriott a Ronnie Lane. Zavzpomínáme na ně právě písní, kterou pro Small Faces složili v roce 1968, jmenovala se Lazy Sunday.

    V roce 1968 už byli hlavně ve Velké Británii Small Faces dobře zavedenou kapelou. Oprostili se od tlaků nahrávací společnosti, která jim nechala volnou ruku v nahrávaném materiálu, a o něj se právě starali společnými silami baskytarista Ronnie Lane a kytarista Stevie Marriott, kteří se oba i střídali ve zpěvu (hlavnějším zpěvákem byl Marriott). „Líné neděli“ pak předcházela řada Top 10 hitů jako All Or Nothing, My Mind’s Eye, Itchycoo Park nebo Tin Soldier a kapela se poté chystala na svůj „masterpiece“, koncepční album vydané v kulatém, nikoliv čtvercovém obalu, Ogdens‘ Nut Gone Flake.

    Skupina přitom chtěla album prezentovat jako celek a vydání singlové písničky se jim proto nelíbilo. Nakonec ale ustoupili a vypustili písničku, která uzavírala první stranu desky. Singl Lazy Sunday tak zhruba o měsíc předběhl vydání alba a fanoušky na desku jen nažhavil, což se ukázalo i v žebříčku (singl vyšplhal na druhé místo, album šest týdnů albový žebříček vedlo).

    Stylově se Lazy Sunday vracela k tradici starých anglických music-hallů a Stevie Marriott ji schválně nazpíval silným londýnským akcentem, tzv. cockney (prý ho k tomu vyprovokovala kapela The Hollies). Kapela pak k písničce natočila i filmový snímek k její propagaci. A jelikož se tehdy promo snímky dělaly doslova na koleně, natočili ho jednoduše v domě rodičů bubeníka Kennyho Jonese.

    Později ji přezpívali např. Toy Dolls, The Libertines, Kaiser Chiefs nebo Jack Wild a Lazy Sunday zazněla i v několika filmech, z nichž asi nejznámějším jsou Piráti na vlnách.

    Bohužel životní osudy Stevieho Marriotta a Ronnieho Lane nebyly zdaleka tak pozitivní jako úspěch jejich desek. Marriott se v roce 1991 udusil kouřem při požáru svého domu poté, co pravděpodobně usnul s cigaretou v posteli (v jeho krvi se našel alkohol, kokain a valium) a Lane podlehl roztroušené skleróze v roce 1997. Bubeník Kenny Jones se po rozpadu Faces prosadil např. v The Who, kde střídal zesnulého Keitha Moona, a klávesista Ian McLagan (který se pro změnu oženil s bývalou manželkou Keitha Moona) pracoval hlavně jako studiový hudebník  s Bobem Dylanem, Chuckem Berrym, Rolling Stones, Joem Cockerem nebo Brucem Springsteenem.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...