Rolling Stones – Sympathy For Devil

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Rok 1968 znamenal pro skupinu Rolling Stones zásadní přelom. Po svém krátkém koketování s psychedelickou muzikou se rozhodli vrátit k bluesovým základům střihnutým rock and rollem. Jejich nové singly Jumpin‘ Jack Flash a Street Fighting Man vlastně určily styl muziky Stones na celá další desetiletí. Do stejné kategorie patří další píseň ze stejné líhně – Sympathy for the Devil (Soucit s ďáblem).

    Hit je tradičně připsán autorské dvojici Mick Jagger – Keith Richards, ač většinu práce tentokrát odvedl zpěvák Jagger. Hudebně jej inspirovala samba, textově literatura, kterou právě četl. Po letech za svůj inspirační zdroj označil Baudelairovu poezii. V roce 1995 řekl: „Myslím, že jsem to vzal z nějakého starého nápadu od Baudelaira, ale můžu se plést. Když dneska listuju jeho knížkami, nemůžu to tam najít, inspirace ale rozhodně vyšla z Francie. Pár veršů, které jsem potom rozepsal jiným směrem, psal jsem to trochu jako písničku typu Boba Dylana.“ Jindy Jagger připustil, že jej inspiroval i román Mistr a Markétka od ruského spisovatele Michaila Bulgakova.

    Text písně je vyprávěn z pozice ďábla, který se zastavuje u historických událostí, kterých byl svědkem. Odsouzení Ježíše Pilátem Ponským, vyvraždění rodiny ruského cara Mikuláše, vypuknutí druhé světové války nebo atentát na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho. Když byl během vzniku nahrávky zavražděn i Kennedyho bratr Robert, aktualizoval Jagger verš o smrti Kennedyho na oba bratry.

    Právě pozice vypravěče – ďábla byla mnohým konzervativnějším posluchačům trnem v oku, ačkoliv text písně byl kritikou lidské zkaženosti, nikoliv oslavou satanismu. Richards krátce po vydání desky řekl: „Dřív, když jsme byli naivní děcka, co si užívaj, tak o nás říkali: ‚Oni jsou zlo! Oni jsou zlo!‘ Vážně? My jsme zlo? Takže začnete přemýšlet, co vlastně zlo je. Nevim, kolik lidí si myslí, že je Mick přímo ďábel. Nebo je prostě jen dobrej rockovej zpěvák? Existují černí šamani, kteří tvrděj, že jsme tajný pomocníci satana a další si myslej, že jsme Lucifer sám. No… všichni jsou Lucifer.“

    Singl vznikal během několika sessions v červnu 1968 a kromě Rolling Stones se natáčení zúčastnili pianista Nicky Hopkins a Rocky Dijon na konga. Do vokálů přispěly vedle producenta Jimmyho Millera i tehdejší partnerky Jaggera s Richardsem: Marianne Faithfull a Anita Pallenberg. Nahrávání dokonce zvěčnily filmové kamery a později byl snímek prezentovaný jako samostatný film, kde je zachycený celkový zrod slavné písně (režie Jean-Luc Godard).

    Bubeník Charlie Watts k písni řekl: „Sympathy byla jedna z těch věcí, kde jsme zkoušeli dát dohromady všechno. Poprvé jsem ji slyšel jenom od Micka, když mi to zahrál před domem v Sussexu, kde jsem tehdy bydlel. Zahrál to jen sám za sebe a znělo to fantasticky…“ Jagger ještě po letech k písni dodal: „Mělo to strašně hypnotickou náladu, samba s naprosto hypnotickým nábojem, žádné zrychlování nebo zpomalování, pořád jela dál ve stejné náladě. Navíc se do samby skvěle zpívá, ona má v sobě obrovský potenciál, ačkoliv ji mnozí podceňují a přijde jim příliš primitivní.“

    Přes všechnu kontroverzi, která se kolem Stones v té době nashromáždila, nemohlo nic ohrozit úspěch jejich desek. Sympathy For Devil vyšla jako úvodní píseň alba Beggars Banquet a stala se nadčasovou klasikou repertoáru skupiny. V roce 1994 měla velký úspěch také předělávka kapely Guns N‘ Roses, kterou natočili pro film Interview s upírem s Tomem Cruisem a Bradem Pittem. Převzali ji také Motörhead, Blood, Sweat & Tears, Jane’s Addiction nebo zpěvačka Sandie Shaw.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...