Rolling Stones – Miss You

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Rolling Stones už přes padesát let dokazují světu, že blues a rock and roll jsou hudební základy, které se neoposlouchají. I když koketovali s různými přesahy do reggae, diska nebo psychedelie, vždycky byly v jejich hudbě znát základy, které se učili především od černých bluesmanů. Dnes představujeme hit Miss You.

    Ačkoliv je hit Miss You tradičně připsán autorské dvojici Mick Jagger – Keith Richards, druhý jmenovaný se na ní autorsky příliš nepodílel. Autorem byl převážně Jagger, který písničku vymyslel během jammování s pianistou Billym Prestonem. Ačkoliv jak Jagger, tak kytarista Ronnie Wood popírají, že by Miss You měla být disko písní, Richards o tom nepochyboval: „Miss You byla zatraceně dobrá disko písnička. Byla tak vymyšlená.“ Bubeník Watts dodal: „Hodně písniček typu Miss You bylo ovlivněno chozením na diskotéky. Můžete to slyšet už v tom základním rytmu a stylu bubnování. Mick a já jsme tehdy hodně chodili na diskotéky, byla to skvělá doba. Pamatuju, jak jsme byli v Mnichově v klubu, kde Mick zpíval tu písničku Village People, myslím že to byla Y.M.C.A., Keith z toho šílel, ale na tanečním parketu to znělo výborně.“

    Baskytarista Bill Wyman ještě popsal svůj part: „Nápad na basovou linku vzešel od Billyho Prestona. Udělali jsme jen takové hrubé demo asi rok před nahrávací session. Já už jel domů, ostatní hráli, Billy si půjčil moji basu a hrál tak, jako by hrál levou rukou na klávesách. Takže když jsme se pak k písničce vrátili, kluci říkali, proč nezahraju něco jako Billy. Tak jsem si to znovu poslechl a vyšel z jeho nápadu. Trochu jsme ho pak ještě upravili, ale ten nápad byl v základu Billyho.“

    Fanoušci přirozeně i u téhle písně hledali Jaggerovu inspiraci a připisovali ji zpravidla jeho ženě Biance. Sám Jagger řekl: „Miss You je emoce, není to ve skutečnosti o žádné dívce. Pro mě osobně je ta písnička zkrátka o touze.“

    Natáčení se kromě členů Rolling Stones zúčastnilo několik hostů. Na klávesy hrál Ian McLagan ze skupiny Small Faces (Faces), na saxofon zase Mel Collins (King Crimson, Camel nebo Alan Parsons Project), na harmoniku tentokrát nehrál Jagger, ale jistý Sugar Blue. Ten pocházel z Harlemu, ale jeho okamžik štěstí přišel v Paříži, kde hrál na harmoniku na ulici, přesněji to v ten správný okamžik bylo v metru. Tam zaujal jednoho z lidí z týmu kolem Rolling Stones a ten jej dovedl do studia. Díky tomu si později Sugar Blue zahrál i s bluesmany kalibru Willieho Dixona nebo Brownieho McGhee.

    Zajímavostí je, že písnička Miss You měla původně přes osm minut (vyšla tak na speciálním dvanáctipalcovém singlu), ale Stones bylo jasné, že by se v rádiích příliš nevysílala, a proto ji pro singlové vydání zkrátili na tři a půl minuty. Dlouhou verzi (tzv. „Special Disco Version“) můžeme slyšet např. na kompilaci Rarities 1971–2003, i když ani tam ještě nebyla zařazena v úplné délce.

    Po vydání se Miss You probojovala až na vrchol amerického Billboardu a stala se tak jejich osmým americkým #1 hitem. Časopis Rolling Stone ji zařadil do své pětistovky nejlepších písní historie, novou verzi později nahrál také zmíněný muzikant Sugar Blue, stejně jako třeba bluesová zpěvačka Etta James, Prince, Concretes či Danny Federici ze Spingsteenova E-Street Bandu. Stala se také velkou inspirací hitu Roda Stewarta Do Ya Think I’m Sexy?.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...