Rolling Stones – Fool To Cry

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Ačkoliv skupina Rolling Stones proslula spíše svou divokou tváří, od počátku své kariéry natáčela také baladické písně, z nichž mnohé patří k jejich slavným hitům (Lady Jane, Ruby Tuesday či Angie). I dnes si připomeneme jednu ze stoneovských balad Fool To Cry z alba Black And Blue.

    Skupina v době vydání desky potřebovala hit jako sůl. Poslední jasně hitový singl byl dva roky starý It’s Only Rock ‘n Roll (But I Like It) a fanoušci byli žádostivi novinek. Pilotní „pětačtyřicítkou“ nového alba se nakonec stala právě balada o unaveném muži, který je v očích rozpadající se rodiny i přátel bláznem až k pláči, Fool To Cry.

    Mick Jagger se při zpěvu tentokrát blýskl falzety. „Byl jsem fakt rád, že někdo v kapele může zpívat falzety,“ komentoval to Keith Richards. „Sám mam docela pěkný falzet, ale když máte zpěváka, který tyhle tóny zvládne, sakra, jděte do toho! A Micka vždycky fascinovali souloví zpěváci jako Aaron Neville…“

    Mick Jagger, který v písničce i hrál na elektrický klavír, poskytl po dokončení desky interview časopisu Rolling Stone. Nad každou nahrávkou se s reportérem novin zastavil, včetně Fool To Cry: „Jo, tohle možná přezpívá Loretta Lynn, mohlo by to znít prima jako country. Možná jsme to tak měli udělat, Dead Flowers jsme taky udělali countryově. Ale je dobrá tak, jak je, sedí to, skutečně. Prostě balada.“ Když reportér navrhl, že by skladba mohla vyjít jako singl, Mick se pozastavil: „Myslíš, že by to mohl být singl? Hodně lidí to říká…“

    Skutečně se nakonec kapela rozhodla pro singlové vydání a byla to trefa. S odstupem času sice nepatří mezi nejhranější písně skupiny v rádiích (v tomto směru ji například zastínila následující hitovka Miss You), ale po vydání singl bezpečně zabodoval v britské i americké Top 10 (stejně tak v holandské či francouzské). Kuriózní perličkou je, že píseň má natolik pomalé tempo, že… „Usnul jsem přímo na pódiu, zatímco jsme hráli Fool To Cry,“ konstatoval Keith Richards. „Je to hrozně nudná písnička a vůbec mě to nebavilo. Sešlápl jsem jeden z těch pedálů k ovládání hlasitosti (kytary) a prostě na něm zůstal stát. Začalo to být tak nahlas, že mě to zase probudilo,“ popisuje kytarista koncert, který odehrál v Německu.

    Celé nahrávání alba Black And Blue probíhalo v době, kdy Rolling Stones ztratili kytaristu Micka Taylora a hledali za něj náhradu. Vznik alba trošku nahrazoval konkurs. Díky tomu na něm slyšíme několik kytaristů, vedle Ronnieho Wooda také Harveyho Mandela a Waynea Perkinse, který se málem stal členem kapely: „Žil jsem asi měsíc s Keithem na jeho chatě,“ vzpomínal Wayne. „Došlo to tak daleko, že mě učil písničky Stones a dal mi kazetu s nahrávkami písní, které bylo plánované na nadcházející turné. Díky Keithovi už jsem myslel, že jsem člen kapely.“

    Místo však nakonec získal Ronnie Wood (ve hře byla i taková esa jako Jeff Beck, Steve Marriott nebo Peter Frampton). Nicméně v písni Fool To Cry patří sólová kytara právě Wayneu Perkinsovi, který spolupracoval s takovým portfoliem hudebníků, jako jsou Joe Cocker, Leon Russell, Jimmy Cliff, Stevie Winwood, Bob Marley, Eric Clapton, Lynyrd Skynyrd či Everly Brothers. O syntetizér a akustický klavír v nahrávce se postaral další (velmi častý) host Rolling Stones Nicky Hopkins.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...