Procol Harum – A Whiter Shade Of Pale

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Není žádnou výjimkou, když i popový či rockový muzikant sáhne pro inspiraci do klasiky. Právě dnes si připomeneme spojení rocku a klasické hudby, přesně do takové kategorie totiž spadá píseň od kapely Procol Harum, slavná A Whiter Shade Of Pale.

    Text k písni napsal dvorní textař skupiny, její šestý, navenek neviditelný člen Keith Reid. Ten sice neuměl hrát na žádný nástroj, ale zásoboval ji tolika texty, že byl vnímán jako rovnocenný člen kapely. A Whiter Shade Of Pale je nadčasovým příběhem o vztahu dvou lidí, který Reid vymyslel na jednom z mnoha večírků (pod vlivem tehdy módní francouzské filmové vlny). „Je to jako film, opravdu, snaží se vykouzlit náladu a vyprávět příběh,“ popisoval text autor. „Jde o vztah dvou lidí. Máme tu postavy, místo, kde se děj odehrává, a je tu cesta. Doslova slyšíte zvuk té místnosti, vnímáte ji a cítíte její vůni. A je tam příběh, nejde jen o sbírku veršů poskládanou k sobě, odvíjí se před vámi opravdový příběh.“

    Hudbou ji opatřil klávesista kapely a zpěvák Gary Brooker, díky němuž do repertoáru Procol Harum právě pronikl Johann Sebastian Bach.Poslouchal jsem hromadu muziky, klasické i jazz. Protože jsem léta hrál jen rock and roll a blues, rozšiřoval jsem si obzory,“ vzpomínal Brooker. „Když jsem viděl Keithova slova, říkal jsem si hned: ‚Na tohle bych něco rád složil…‘ Ta slova nebyla úplně jasná, chci říct, nerozuměli jste přesně, co vám vypráví, ale to vůbec nevadilo. Nemusíte nutně chápat každé slovo, abyste cítili, co vám celek říká.“ Gary si na Keithova slova přehrával různé klasické skladby, ale nešlo mu záměrně o použití stejných motivů: „Hrál jsem si s tím hodiny, různé motivy do textu, který jsem od něj dostal. A některé věci přijdou jako dar. Pokud sledujete akordový postup, jsou tam asi dva takty z Bachovy skladby Air, než se to stočí jinam. Ta jiskra tomu úplně stačila. Nekombinoval jsem vědomě rock s klasikou, celé to vzniklo jen díky tomu, že byl Bach zrovna tak nějak ve mně.“

    Procol Harum tehdy chystali svou první desku. Nebyli ovšem zdaleka začátečníci, měli za sebou už část kariéry pod názvem Paramounts (v roce 1963 si užívali úspěchu s hitem Posion Ivy). A nyní připravovali první album pod novým názvem a v novém, více psychedelicky progresivním stylu. Whiter Shade Of Pale byla od počátku jasnou volbou. Kapela na píseň sázela jako na svůj budoucí hit a nezmýlila se. Proto také odmítli Otise Reddinga, který o píseň měl zájem. Dobře cítili, že právě toto bude znovunakopnutí jejich kariéry.

    Po vydání si singl vedl skvěle – v Británii, Holandsku, Francii, Německu, Irsku nebo Austrálii dobyl vrcholy žebříčků, v Norsku bodoval na 3. místě, v Americe se probojoval na 5. místo a celkově se ho prodalo na 10 milionů kusů. Mezi nadšené fanoušky A Whiter Shade Of Pale patřili i členové Beatles John Lennon nebo Ringo Starr, existuje na 900 různých předělávek (např. Annie Lennox, King Curtis, Everly Brothers, Willie Nelson, The Box Tops nebo Bonnie Tyler, u nás Jaromír Löffler a Flamingo či orchestr Felixe Slováčka).

    Trochu hořkou příchuť jí nicméně dodal nakonec soud. 38 let po vydání písně zažaloval Garyho Brookera někdejší varhaník Procol Harum Matthew Fisher, který tvrdil, že na skladbě má výrazný autorský podíl a měl by být uveden jako spoluautor (a získat tak i tantiémy z jejího prodeje a hraní v médiích). Spor skončil nakonec až ve Sněmovně lordů, která skutečně Fisherovi nakonec dala za pravdu.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...