Pink Floyd – Comfortably Numb

  • Kategorie: Hudební knihovna

    V roce 1978 se poprvé začala v Pink Floyd výrazně napínat ega jednotlivých členů skupiny. Pianista Rick Wright procházel obdobím tvůrčí krize, zatímco sebevědomí baskytaristy Rogera Waterse stoupalo ke hvězdám. Kapela Pink Floyd jako celek se začínala hroutit zevnitř, ovšem přesto dokázala zároveň vyprodukovat jedno z nejvlivnějších alb historie The Wall. Démantem desky je potom balada Comfortably Numb.

    Zatímco na další desce The Final Cut už Waters jednoduše odmítl pustit jakýkoliv vliv ostatních hudebníků na svou práci, v The Wall se ještě výrazně dokázal projevit kytarista a zpěvák David Gilmour; právě on napsal hudbu např. právě k písni Comfortably Numb. Textově se opírá o Watersovo dětství, Roger tehdy do začátku alba zapracoval vlastní zážitky počínaje ztrátou otce ve válce až po nechuť k britskému školství. Comfortably Numb spadá právě do této doby: „Pamatuju, jak jsem ležel s nějakou chřipkou nebo čím, měl jsem nějakou infekci, horečku a byl v deliriu. Moje ruce sice nevypadaly jako balóny (narážka na text písně, pozn.), ale vypadaly strašně veliké, bylo to děsivé,“ popisoval svou inspiraci Roger Waters a dodával: „Hodně lidí si pak myslelo, že je to písnička o masturbaci. Bůhvíproč…

    Zároveň Waters vzpomínal na inspiraci z jednoho koncertu: „Dostal jsem tak hrozné křeče v žaludku, že jsem myslel, že musíme koncert zrušit. Ale doktor mi v zákulisí dal něco, co by přisámbůh porazilo i nějakýho podělanýho slona. Bylo to něco na uvolnění svalů, celou show jsem odehrál ve stavu, kdy jsem mohl ruce sotva zvednout nad kolena. Byl jsem jak v bezvědomí…“

    Text pracovně nazvaný The Doctor psal Roger už na hotovou melodii, kterou David přinesl do studia jako přebytek z natáčení svého prvního sólového alba. Skupina natočila dvě verze a došlo kvůli nim k jedné z nejostřejších hádek natáčení alba. Gilmour chtěl použít prvou, Waters druhou. „Jednu verzi jsme udělali s Nickem Masonem za bicími, ale zdálo se mi to moc nahrubo a nějak nedbale udělané. Tak jsme natočili novou verzi, a ta už mi přišla lepší,“ vzpomínal Gilmour. „Jenže Roger nesouhlasil. Byla to celé věc ega, jen hloupost, ale oba jsme se úplně totálně zatvrdili a nehnuli se z místa.“ A s úsměvem dodal: „Myslím, že dneska už bych ani nepoznal jednu verzi od té druhé.“

    Nahrávání se jako aranžér účastnil také slavný skladatel zejména filmové hudby Michael Kamen a jako host si na kytaru zahrál jazzový hudebník Lee Mack Ritenour. Slavné kytarové sólo, které dodnes figuruje v anketách o nejlepší rocková sóla, ovšem hraje sám David Gilmour.

    Comfortably Numb se stala poslední autorskou spoluprací Gilmoura a Waterse a zůstává také jednou z jejich nejsilnějších. Oba dva zařadili skladbu do svých sólových koncertních show a nikdy nechyběla ani na koncertech Pink Floyd. Zazněla i na jednorázovém oživení Floydů s Watersem při akci Live 8 (2005) a Gilmour ji po usmíření s Watersem zahrál jako host na koncertě The Wall v roce 2011. Jako Watersův host si ji zazpíval také Van Morrison na slavném koncertě The Wall v Berlíně v roce 1990 (u příležitosti bourání berlínské zdi).


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...