Pink Floyd – Another Brick In The Wall (Part II)

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Pink Floyd, jedna z největších legend rocku 20. století se zhruba čtvrt miliardou prodaných alb. Jednou z desek, která k tomuto číslo nejzásadněji přispěla, je dvojalbum The Wall (Zeď), do kterého Roger Waters, jako dominantní textař skupiny, vnesl všechny negativní pocity, jež jej v dětství pronásledovaly. Největším hitem alba i celé kariéry Pink Floyd byla Another Brick In The Wall.

    Válka, totalita, ztráta otce, neporozumění si s matkou, zkostnatělé školství, to jsou témata desky The Wall a to jsou jednotlivé symbolické cihly, kterými imaginární vypravěč alba staví kolem sebe zeď, jež ho má schovat před brutální realitou. Jednou z těchto cihel je školství a šikana žáků ze strany zahořklých profesorů. „Nepotřebujeme žádné vzdělání, nepotřebujeme žádnou kontrolu myšlenek,“ zpívá dětský sbor v nejznámější skladbě desky. Vysvětluje to sám Waters: „Na celém světě nenajdete člověka, který by víc podporoval vzdělání než já. Ale vzdělání, kterým jsem procházel na základní škole já v 50. letech, to bylo absolutně kontrolované a potřebovalo revoluci. Učitelé byli slabí a tudíž byli snadnými oběťmi systému. Ta písnička měla být protestem proti přelétavým politikům, proti lidem, kteří mají moc vás ovládat, proti špatným lidem.“

    S nápadem, aby část písničky zpívaly děti, přišel producent Bob Ezrin, který si to krátce předtím vyzkoušel na desce School’s Out od Alice Coopera. Sám k tomu řekl: „Nejdůležitější věc, kterou jsem pro tuhle píseň udělal, bylo, že jsem trval na tom, aby nebyla dlouhá jen sloku a refrén, jak ji Roger napsal. Když jsme si ji přehráli s tím disco rytmem bicích, povídám: ‚Páni, máme hit! Ale má jen minutu dvacet, potřebuju od vás dvě sloky a další refrén.‘ A oni na to: ‚Tak ty teda nedostaneš, žádný singly neděláme, s tím jdi do…‘ Tak jsem je při tom nechal a oni odešli. Nahrávali jsme na víc stop, nebyl problém zkopírovat doprovod, ale pak nastal problém, co s druhou slokou, která byla stejná jako první. Ale byl jsem ten, kdo udělal School’s Out Alice Coopera, a tady jsme měli písničku, která koneckonců o dětech byla. Takže zatímco jsme byli v Americe, poslal jsem našeho zvukového inženýra Nicka Griffithse do školy nedaleko studií Floydů a dal jsem mu úkol, aby natočil 24 dětí, jak zpívají tuhle část… Pak jsem zavolal Rogera a pustil mu to. Když začaly zpívat, naprosto roztál a viděl jsem, že z tohohle bude zásadní deska.“

    Aby děti zněly mohutněji, byl nakonec jejich vokál 12x zkopírován sám přes sebe, čímž třída zněla rázem jako obrovský dětský sbor. Později byli Pink Floyd terčem kritiky za to, že dětem nezaplatili, učitelům se pochopitelně zase nelíbil proti-školní náboj písničky (navzdory Watersovým pozdějším slovům zní text píseň jako ostrá kritika školství jako takového). Nakonec škola Islington dostala od kapely dar 1000 liber a platinovou desku The Wall.

    Jak bylo řečeno, Pink Floyd obecně odmítali vydávat singly, jejich alba měla koncepční charakter a tříminutové žebříčkové hity je prakticky nezajímaly. Producent Ezrin je ale přesvědčil, aby právě Another Brick In The Wall na singlu vydali, a v roce 1979 z toho byl hit číslo jedna v Americe, Británii, Austrálii, Kanadě, Německu, Francii, Rakousku, Irsku, Norsku, Švédsku, Holandsku nebo Švýcarsku. Nic podobného se Floydům nikdy předtím ani potom nepodařilo.

    Pro úplnost – za název písně si přidejte v závorce „Part II“, protože Another Brick In The Wall se na desce The Wall objevila ve třech variantách, přičemž Part I a Part III byly pouze krátké fragmenty hlavní melodie, ona hitová verze je tedy Part II.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...