Mungo Jerry – In The Summertime

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Dodnes mnoho lidí po celém světě považuje název skupiny Mungo Jerry za jméno jediného hudebníka. Je to samozřejmě omyl, pokud by za Mungo Jerry měl být jmenován jediný člověk, bude to bezesporu leader kapely, kytarista, zpěvák a autor jejich nejslavnějšího hitu – Ray Dorset.

    Skupina si původně říkala mnohem krkolomněji Memphis Leather And The Good Earth, ale nakonec se nechala pro nový název inspirovat básní Mungojerrie And Rumpelteazer od slavného T. S. Eliota (pochází ze sbírky Praktická kniha o šikovných kočkách, která zase inspirovala slavný muzikál Kočky). Skupina na sebe rychle upozornila právě prvním singlem In The Summertime, který z ní přes noc udělal hvězdy. Známou je ostatně historka, že Ray Dorset byl úspěchem písně tak zaskočený, že si musel vzít v zaměstnání volno, aby si mohl odskočit na natáčení nejslavnější britské hudební TV show Top Of The Pops.

    In The Summertime skutečně spustila uragán slávy. Když kapela vzápětí po vydání získala šanci vystoupit na festivalu Hollywood Music Festival, šla do něj v pozici outsiderů na konci seznamu skupin, kterému dominovala jména jako Grateful Dead, Black Sabbath nebo Free. Nicméně z pódia, kde s ní hit zpívalo na 35 tisíc nových fanoušků, toho večera odcházela v pozici vítězů.

    In The Summertime vzápětí na sedm týdnů ovládla britský žebříček (podobně bodovala i v mnoha dalších zemích), stala se také nejprodávanějším singlem roku v Británii – prodalo se ho celkově na 16 miliónů kusů. Písnička zazněla už v bezpočtu reklam a údajně je to také vůbec nejčastěji vysílaná skladba v rádiích (rozhodně je nejúspěšnější písničkou s letní tematikou).

    Ray Dorset ji přitom složil z nudy během pracovní doby ve firmě na hodinky Timex. „Nemá to žádný refrén, má to jen tu jednu melodii, která jede dokola znovu a znovu, k tomu pak nějaká ta slova o oslavě života,“ konstatoval Dorset po letech. „Funguje to, když jste mladý člověk: je skvělý den, máte k ruce auto, nejlépe nějaké otevřené bez střechy, brouzdáte ulicemi a svádíte holky…“

    Nahrávání hitu probíhalo ve studiích firmy Pye. Skupina použila i několik netradičních nástrojů, naopak zcela vynechala ten základní – bicí. Ray Dorset zpívá a hraje na akustickou i elektrickou kytaru, dohrál také perkusní nástroj zvaný kabasa. Paul King nahrál banjo a foukal do rytmu do velké skleněné láhve. Mike Cole a Colin Earl se postarali o basu a piáno. Perličkou pro sběratele je, že originální singl vyšel překvapivě na přehrávací rychlosti 33, která se obvykle používala pouze pro LP desky. Měl také jako jeden z mála britských singlů té doby originální obal s fotkou skupiny (tehdy se ve Velké Británii stále ještě používaly zpravidla jen jednoduché papírové obaly s logem firmy, která desku vydala).

    Je to pro mě pocta, že jsem mohl napsat písničku, kterou si tolik lidí spojuje s tolika různými dojmy, momenty a vzpomínkami,“ vzpomínal Ray. „Čím déle žije svým životem, tím víc se z ní stává něco jako Happy Birthday (míněný celosvětově známý narozeninový popěvek, pozn.), protože kdykoliv se řekne léto, lidi napadne In The Summertime.“ Když se Raye Dorseta zeptali, co ze svých vzpomínek či věcí by zakonzervoval do časové schránky, odpověděl jasně: „Původní nahrávku písničky In The Summertime: je to oslava života, a žádné další blbosti okolo.“


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...