Moody Blues – I’m Just A Singer (In A Rock And Roll Band)

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Za hlavní skladatelský motor skupiny Moody Blues je považovaný Justin Hayward jakožto autor jejich nejslavnějších písní Nights In White Satin, Tuesday Afternoon nebo Question. Baskytarista a zpěvák kapely John Lodge si ovšem také připsal několik hitových zářezů, jedním z nich je i skladba I’m Just A Singer (In A Rock And Roll Band).

    Kapela Moody Blues měla kolem sebe v období svých nejslavnějších desek na přelomu 60. a 70. let fluidum tajemna. Jejich alba byly plná poetických textů často i v kontextu jejich zájmů o náboženství Dálného východu a různých filosofických myšlenek. Podpořeno zvukem melotronu, který mystiku ještě podporoval, a absencí mezer mezi jednotlivými písněmi, zapadala hudba Moody Blues do éry psychedelie více než dokonale. Díky tomu mnoho jejich fanoušků (jistě často ovlivněných i drogami) hledalo v jejich textech skryté významy. A část z nich nakonec díky tomu a populárním halucinogenům i ztrácela kontakt s realitou.

    „Pamatuju, jak jsem se jednou vrátil po turné domů,“ vyprávěl John Lodge. „A pár lidí spalo na trávě na mojí zahradě. Řekli mi, že jsem přiletěl v raketě, abych je všechny zachránil. A já na to: ‚Cože? Jaká raketa?‘ A oni: ‚To nic, ty to ještě nevíš, ale budeš toho součástí…‘ A já si říkal, tak moment, něco mi tady uniká. A to byl důvod, proč jsem napsal I’m Just A Singer In A Rock And Roll Band. Protože já nevím nic víc, než kdo jiný, možná naopak méně. Ale co umím, je vylézt na pódium a hrát rock and roll.“

    Skladbu Jsem jenom zpěvák v rock and rollové kapele nahráli Moody Blues na své album Seventh Sojourn v roce 1972. John Lodge na něj přispěl dvěma písněmi a obě se staly hity. Nejprve vyšla Isn’t Life Strange (duben 1972), a počátkem roku 1973 i I’m Just A Singer, která se stala velikým hitem zejména ve Spojených státech, (ale i v Anglii) a autorovi nakonec vynesla cenu ASCAP.

    „Dobrou píseň poznáte tak, že i když ji zahrajete jen na akustickou kytaru nebo jenom na piáno, přesto zní dobře. A když dokonce můžete použít baskytaru a ono to pořád funguje, pak už rozhodně něco máte,“ konstatoval k písni po letech John Lodge. Moody Blues také hrají skladbu prakticky na každém koncertě jako jednu z finálových písní své show.

    Zajímavostí je, že skupina na nahrávce použila nástroj zvaný chamberlin, který předcházel vynálezu jimi velmi zpopularizovaného melotronu. Fungoval na stejném principu, kdy klávesy po stisknutí neudeří do struny, ale spouští předehrané pásky s hotovými nahrávkami nástrojů, které tak kombinují. Na oko tedy vypadá jako piáno, ale zní jako hudební orchestr. V té době nástroj zažíval svou renesanci (užívali jej Stevie Wonder, David Bowie, Elton John aj.), ale obrovský rozkvět kláves a syntezátorů v 70. letech nakonec chamberlin i melotron prakticky pohřbil.

    Kuriozitou je, že v oficiálním promo snímku k singlu hraje Ray Thomas, flétnista kapely, na baryton saxofon, který si ovšem vzal do videosnímku pouze pro efekt, na nahrávce žádný nehraje.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...