Monkees – I’m A Believer

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Skupina Monkees vydávala v šedesátých letech jednu úspěšnější desku než druhou, hráli v televizním seriálu, koncertovali po celém světě, natočili i celovečerní film, kamarádili se s nejslavnějšími umělci té doby, zkrátka si svou slávu užívali. Zaslouženě, jejich písničky dodnes těší, i když jim zpočátku propůjčovali jen hlasy.

    Monkees byli totiž ze začátku více herci než hudebníci, na nástroje se učili hrát takříkajíc za pochodu a písničky jim skládali na objednávku profesionálové, což jim později mnozí kritikové kousavě vytýkali. Ale taková byla tehdy (a dodnes je) běžná praxe. A tak i jejich asi nejpopulárnější hit I’m A Believer napsal slavný Neil Diamond. Jenomže tehdy slavný ještě nebyl…

    Neila Diamonda zná celý svět díky hitům jako Girl, You’ll Be a Woman Soon, Song Sung Blue nebo Sweet Caroline. V roce 1966 ale byl zpěvákem jediného hitu Cherry, Cherry. Ten zaujal jistého Dona Kirshnera, což byl člověk, který pro Monkees hledal písničky, a nyní sháněl něco natolik dobrého, aby to mohlo navázat na předešlý hit Monkees (Last Train To Clarksville). Kirshner se tedy sešel s Diamondem, aby zjistil, zda mu mladý skladatel nemůže něco nabídnout – a to on mohl. Monkees právě získali svůj druhý hit I’m A Believer.

    Kirshner ale jako správný americký businessman pracoval opatrně, Diamondovi se představil jako zástupce countryového zpěváka Eddyho Arnolda. Takže Neil byl vzápětí velmi překvapený, kdo jeho píseň zpívá. Kdyby ale už tehdy měli Monkees slovo silnější než jejich producenti, možná to bylo jinak. Nespokojený zpěvák a (budoucí) kytarista skupiny Michael Nesmith, který už tehdy také skládal písničky, prý producentovi na rovinu řekl: „Podívej se, JÁ jsem skladatel a TOHLE hit nebude.“ Producent Barry se zamyslel a Nesmithe poslal ze studia pryč. Písničku potom nazpíval Mickey Dolenz a hit to byl opravdu veliký.

    Když se s odstupem mnoha let ptali novináři Diamonda, jestli nežárlil, že měl s jeho písní úspěch někdo jiný, odpověděl: „Byl jsem nadšený, že ji natočili oni, protože v srdci jsem byl hlavně skladatel a chtěl jsem, aby moje písničky byly v hitparádách. (…) Ale šéf mé nahrávací firmy málem vyletěl z kůže, cítil, že se dal hit číslo jedna někomu cizímu. Mně to bylo jedno, potřeboval jsem platit nájem a Monkees prodávali desky mnohem víc než já.“ A Monkees jich prodali opravdu hodně – během dvou dnů od vydání deska měla na svém kontě zlato – více než milion prodaných kusů (z čela žebříčku tehdy odsunuli Beach Boys a jejich Good Vibrations).

    V roce 1971 nakonec vydal Neil Diamond i svou verzi na singlu (její nahrávku zařadil už na svou první LP desku) a opět se z ní stal hit, i když menší než v podání Monkees. Nahráli ji znovu také Four Tops, Ventures, Fifth Estate a pro závěrečnou scénu filmu Shrek také herec Eddie Murphy. Existuje také verze Roberta Wyatta s kuriózní sestavou doprovázejících hudebníků, mezi kterými nechybí Andy Summers z pozdějších Police nebo Nick Mason z Pink Floyd.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...