Kinks – You Really Got Me

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Start nahrávací kariéry skupiny Kinks vůbec nevypadal nadějně. Jejich první dva singly, zpomalený rock and roll Little Richarda Long Tall Sally ani vlastní autorská píseň You Still Want Me se neprodávaly. Bylo jasné, že pokud nezabere ani třetí malá deska, bude si kapela muset hledat novou nahrávací smlouvu. A tehdy Kinks nabídli You Really Got Me.

    Inspiraci ke slovům písně popsal autor a leader skupiny Ray Davies následně: „Pamatuju se na jednu noc v klubu, kde tančila nějaká dívka. A znáte to, občas vám někdo tak vyrazí dech, že prostě nedáte dohromady ani dvě slova…“ tato situace inspirovala Daviese k napsání pomalé bluesově laděné písně. Složil ji na piáno, zatímco jeho bratr Dave se k ní snažil vymyslet kytarový doprovod, přičemž k riffu si vypomohl populárním hitem Tequila od amerických Champs. Rayova idea zase byla složit písničku podobnou Louie Louie od Kingsmen.

    V červnu 1964 Kinks You Really Got Me natočili ve studiu. Kvůli problémům se smlouvou mezi studiem a skupinou stejně jako v předešlých dvou případech zaskočil za bicími studiový bubeník Bobby Graham namísto skutečného bubeníka kapely Micka Avoryho. Když výsledek práce pustil producent Shel Talmy kapele, byli z něj všichni nešťastní. Ačkoliv skladbu oproti původnímu plánu zrychlili, vůbec neměla potřebný „drive“. Kapela horko těžko přesvědčila producenta, aby zamluvil studio ještě na jednu session, aby nahrávku předělali. Talmy nakonec souhlasil a Dave Davies dostal vskutku geniální nápad. Do svého laciného kytarového zesilovače Elpico zabodl matčinu pletací jehlici, aby zvuk jeho kytary nezněl tak uhlazeně. Zvuk zkreslující efekty se tehdy téměř nepoužívaly a pro rozjíždějící se kapely byly navíc prakticky nedostupné. Davies si tak improvizovaně vyrobil vlastní zkreslení a výsledek vyzněl neuvěřitelně.

    Druhé nahrávání proběhlo v červenci 1964, opět zaskočil bubeník Bobby Graham (Mick Avory dostal alespoň tamburínu) a na piáno hrál aranžér a jazzman Arthur Greenslade. Kolem této session se později objevilo hned několik legend, podle nichž měl sólo na kytaru údajně hrát Jimmy Page, naopak k partu na piáno se po letech sám hlásil Jon Lord z Deep Purple. Ani jeden však na nahrávání nebyl. Sám Jimmy Page v roce 2014 vtipkoval, že už by někdo konečně měl napsat na Wikipedii, že to sólo opravdu nehraje on, aby na to nemusel odpovídat v každém rozhovoru.

    Kinks se rázem stali hvězdami, z prvního místa žebříčku sesadili hit Have I The Right? od skupiny Honeycombs, opakovaně se dostali do televize, a dokonce uzavírali koncert největších britských hvězd, vítězů anket časopisu NME (ten měli uzavírat Beatles, ale Kinks přijeli pozdě a pořadatelé je proto nakonec zařadili na závěr jako největší hvězdy programu). Hit ovšem přinesl kapele i závist od kolegů: „Tenkrát jsme hráli podobně jako řada jiných kapel, Yardbirds, Kinks, Rolling Stones, všichni se snažili prorazit na #1 s rhythm and bluesovou nahrávkou, ale tam vždycky byli Beatles a jim podobní,“ vzpomínal Ray Davies. „Bylo kolem toho potom dost závisti, pamatuju, že když jsme přišli do klubu Marquee (centrální klub R&B kapel, pozn.), nikdo se s námi nebavil. Nikdo nás nepovažoval za moc dobrou kapelu, brali nás spíš jako vtip, a když jsme pak byli na prvním místě, záviděli nám, protože jsme to prostě dokázali první.“ (Tuto Daviesovu vzpomínku ale upřesněme, že Rolling Stones se na 1. místo žebříčku dostali o několik týdnů před Kinks rovněž s R&B hitem It’s All Over Now.)

    Obrovský úspěch You Really Got Me vedl k tomu, že stejný recept sami Kinks ještě několikrát zopakovali (All Day And All Of The Night, I Need You, Till The End Of The Day, později Destroyer ad.) a v důsledku vedl k desítkám napodobovatelů ostrého riffového stylu. Kupříkladu Pete Townshend složil pod jejím vlivem první hit skupiny Who nazvaný I Can’t Explain.

    Během nahrávání došlo také ke kuriózní situaci, kterou popsal opět Ray: „V polovině písničky byl čas pro Daveovo sólo. To byla důležitá část a tak jsem na Davea v tu chvíli při natáčení zařval, abych mu dodal kuráž. Ale popravdě jsem ho tím spíš rozhodil, jen se po mně zle podíval a zařval: ‚Na*er si!‘ (Fuck off). Jestli o tom pochybujete, tak si tu nahrávku pusťte, po druhé refrénu, před sólem je bubenický break a v pozadí uslyšíte ‚fuck off‘. Když jsem pak dozpívával vokál, snažil jsem se to překrýt a zařval do toho ‚oh no‘, ale v pozadí pořád slyšíte to Daveovo ‚fuck off‘. Je to docela trapné a na cédéčku je to navíc slyšet ještě lépe.“


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...