Kinks – Days

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Koncem šedesátých let se alba skupiny Kinks příliš dobře neprodávala. Jejich vydavatelská firma Pye se soustředila na reklamu singlů, desek, které měly hitový potenciál a točily se v rádiích. Ale LP desky byly jakýsi bonus navíc, který tehdy z jejich pohledu nestál za mnoho pozornosti, natož investic do reklamy. I kvůli tomu se album The Kinks Are The Village Green Preservation Society prodávalo nepochopitelně slabě, zatímco o pár měsíců dříve vydaný singl Days vynesl Kinks čtrnáctý hit.

    V době vydání singlu Days patřili Kinks k nejzavedenějším hitmakerům v Británii, tucet singlů v první desítce je řadil na úroveň těch nejúspěšnějších skupin vedle Beatles, Rolling Stones nebo Hollies. Píseň Days sice nakonec nedobyla onu Top 10, ovšem pouze o dvě příčky. Dokonce figurovala na některých evropských vydáních zmíněného alba Village Green, nicméně do celkového konceptu alba (šlo o volně koncepční desku) zahrnuta autorem Rayem Daviesem nebyla. Je to příběh o vzpomínce a poděkování lásce, která dotyčného vypravěče opustila, ale on jí odpustil a vzpomíná na to úžasné, co spolu prožili.

    Ovšem vzhledem k tomu, že angličtina nezná časování sloves, není někdy možné poznat, zda je promluva určena ženě nebo muži, což je právě v případě Days na místě. Písnička může být adresovaná ženě (jak se předpokládá), potom jde o klasický love song, ale stejně tak i nějakému mužskému příteli, na kterého zpěvák vzpomíná. Ray Davies později připustil, že píseň vystihuje jeho pocity nad prvním odchodem jednoho ze skalních členů první sestavy Kinks – baskytaristy a jeho blízkého kamaráda Petea Quaifea (ovšem v době nahrávání skladby byl stále členem kapely).

    Každopádně právě jemu Ray Davies skladbu věnoval na festivalu v Glastonbury – Quiafe totiž krátce předtím zemřel. A Davies byl smyslem prvních veršů v dané souvislosti zjevně nečekaně sám dojatý. „Vůbec jsem netušil, jak vážně je nemocný, byli jsme v kontaktu několik měsíců před tím, protože se pořád spekulovalo o nějakém návratu Kinks,“ řekl později. „Ale skutečně mne to dostihlo až teprve v tu chvíli, když to všechno do sebe zapadlo. Ohlásil jsem ten malý blok písní jemu k poctě. Potom jsem si uvědomil, co budu zpívat, a ano, bylo to skutečně emotivní.“

    Jindy řekl Davies na adresu písně: „Myslím, že tu písničku lidé mají rádi, protože mají rádi sentiment. Skutečně, v současnosti se rozebírá každé slovo. Měl jsem třeba tu skladbu zpívat v Bostonu (několik dní po útocích 11. září, pozn.) a říkal jsem si: ‚Bože, to přeci nemůžu zpívat.‘ Příliš to celé vystihovala. Ale myslím, že jsem byl určený k tomu, abych ji složil, patřím k těm lidem… Zkrátka všechny ty nápady tam jsou a záleží jen na tom, kdo se ohne, aby je sebral ze země.“

    Důkazem, že si Ray Davies písně dodnes váží, je fakt, že ji zařadil na album přepracovaných písní Kinks do sborových vokálních aranží (The Kinks Choral Collection, 2009) a znovu ji nahrál se skupinou Mumford & Sons na album See My Friends (2010). Days převzali ale také např. Petula Clark, Elvis Costello (film Wima Wenderse Až na konec světa), Colin Meloy nebo James Last.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...