John Lennon – Jealous Guy

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Fanouškové skupiny Beatles většinou oddělují nahrávky slavné liverpoolské čtyřky od písní, které její členové vydali sólově po rozpadu kapely. Přitom mnoho z těchto skladeb zkoušeli právě už s Beatles. Paul McCartney se snažil udat Another Day či The Back Seat Of My Car, George Harrison Isn’t It A Pity, Not Guilty nebo All Things Must Pass a John Lennon Gimme Some Truth či dnešní přírůstek hudební knihovny – Jealous Guy.

    Vznik písně spadá do pobytu Beatles v Indii v roce 1968. Maharishi Mahesh Yogi sice nakonec většinu členů kapely ve svém učení neuspokojil, ale pobyt v Indii z velké části naplnil následující album kapely nazvané The Beatles (tzv. Bílé dvojalbum). Lennon, McCartney i Harrison tehdy vychrlili takové množství písniček, až povolil přísný metr jejich kritického síta a zatímco na dvojdesku pronikly i písně vysloveně průměrné, mnohé perly naopak skončily v šuplících autorů. Patří mezi ně jistě Harrisonova Not Guilty nebo právě Lennonova Jealous Guy.

    John napsal na melodii původně zcela jiná slova, pojmenoval ji Child Of Nature (Dítě přírody) a dochoval se i demo snímek, který pro natáčení Bílého dvojalba pořídil v domě George Harrisona. Vyhození písně z výběru nakonec pomohl i fakt, že Paul prosadil svou píseň na stejné téma (Mother Nature’s Son). Přesto se k písni Beatles vrátili během vzniku alba Let It Be, ale i tehdy šla k ledu.

    Znovu se k melodii John vrátil během příprav alba Imagine. Tentokrát zcela přepsal text inspirovaný svým vztahem k Yoko Ono. Paul McCartney sice později konstatoval, že píseň vnímal jako smířlivý vzkaz od Johna k němu, ovšem vzhledem k faktu, že John na album Imagine nazpíval naopak ostře kousavé vzkazy Paulovi, něžně smířlivá Jealous Guy mezi tyto vzkazy jistě nepatřila.

    „Moje píseň, melodii jsem napsal v Indii,“ řekl k Jealous Guy v roce 1980 John. „Slova myslím znamenají přesně to, co říkají, byl jsem skutečně velmi žárlivý, majetnický chlap. Ke všem. Velmi nejistý. Chlap, co chtěl zavřít svou ženu do malé bedýnky, hodit ji pod zámek a pustit ven, jen když měl chuť si s ní hrát.“

    Nahrávku John pořídil 24. května 1971 a pozval na ni skvělé hudebníky, dnes samé legendy: na piáno hrál Nicky Hopkins, na kytary Joey Molland a Tom Evans z Badfinger, na basu Klaus Voormann (Manfred Mann), na bicí Jim Keltner. Alan White (Yes) hrál na vibrafon. Často bývá uváděn také Mike Pinder z Moody Blues, který měl hrát na mellotron, ale nástroj se ukázal být rozbitý, tak si vzal alespoň tamburínu. Sám Pinder ovšem vzpomíná, že hrál v I Don’t Want To Be A Soldier, a skutečně, v Jealous Guy tamburínu slyšet není.

    „John vešel do místnosti asi v jedenáct večer, ještě měl oteklé oči, jak právě vstal z postele,“ vzpomínal Joey Molland. „Šel na všechno dost zprudka, nechoval se zrovna moc slušně, ale zase nebyl hrubý nebo tak, chvílemi jsem nevycházel z úžasu, byl jsem z něj úplně auf. Potom si sednul na židli a začal hrát Jealous Guy a já zůstal ohromeně zírat, ani jsem nemohl hrát. Zpíval a já doslova zkameněl… prostě to byl John Lennon.“

    K písni (jako ke všem z alba Imagine) vznikl i propagační film, ačkoliv jako singl na vinylu zprvu nevyšla. Teprve v 80. letech, po Johnově smrti, vyšla Jealous Guy i na singlu a stala se tak i menším žebříčkovým hitem v Anglii i Americe. Větší úspěch měla předělávka skupiny Roxy Music, která vznikla v reakci na Lennonovo zavraždění. Tato verze čtvrt roku po Johnově smrti dobyla britský žebříček. Píseň převzali také Faces (s Rodem Stewartem), Lou Reed, jazzman Donny Hathaway, Delmos Wade, Elliott Smith, Deftones nebo Black Crowes.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...