John Cougar Mellencamp – Jack & Diane

  • Kategorie: Hudební knihovna

    V roce 1982 používal ještě John Mellencamp umělecký pseudonym Cougar, tedy Puma. Jeho singly přitahovaly stále více pozornosti, stejně jako jeho alba. A potom v roce 1982 přišel s albem American Fool, ze kterého pustil do žebříčku hned tři zásadní hity. Nás dnes zajímá ten vůbec nejúspěšnější Jack & Diane.

    Skladba Jack & Diane byla inspirována filmem podle divadelní hry, kterou napsal Tennessee Williams, Sladký pták mládí (1962) s Paulem Newmanem v hlavní roli. Je to vlastně jednoduchá písnička o obyčejném životě a lásce dvou lidí. Právě to byl Johnův cíl. „Snažím se psát o těch nejobyčejnějších věcech,“ řekl tehdy novinářům. „Chci tím říct, že když někdo vezme Newsweek, pak si sedne a napíše písničku o problémech v Jižní Americe, tak já na to říkám – no a co? Co nám ta písnička dává? Říká něco, co nevíme? Napiš něco o tom, co má pro lidi opravdu osobní význam, chlape.“ Jack & Diane zjevně měla význam pro hodně lidí. V létě roku 1982 se singl usadil na čtyři týdny na prvním místě žebříčku a později byl organizací RIAA vybrán mezi nejlepší písně 20. století.

    Sama písnička by asi bývala skončila v propadlišti dějin, nebýt Micka Ronsona, bývalého člena skupiny Mott The Hoople a dlouholetého spolupracovníka Davida Bowieho nebo Boba Dylana. O samotném natáčení Mellencamp řekl: „Natáčení Jack & Diane byl horor. Když jsem ji hrál sám s kytarou, zněla skvěle, ale nemohl jsem to pořád propojit s kapelou. Proto je to aranžmá tak podivné. Pořád to začíná a končí, což není právě profesionální…“

    Mellencamp se nemohl pohnout z místa a býval by ji pravděpodobně hodil do koše, dokud mu Mick nepomohl s finální podobou. „Tu písničku Micku Ronsonovi dlužím. On má neskutečný hudební talent, hodně mi pomohl to celé zaranžovat,“ přiznal John později a dodal: „Mick třeba řekl: ‚Johnny, tady bys měl použít dětská chřestítka.‘ Já si říkal, co to plácá, proč by do háje na mé nahrávce měla být nějaká chřestítka. A on vzal perkuse, zazpíval tu část ‚let it rock, let it roll‘ trochu jako sborovou věc, což by mě nikdy nenapadlo. A to je pak přesně to místo, které si všichni pamatují. Celé to byl Ronsonův nápad.“

    Perličkou je, že tleskání bylo na nahrávce pouze pracovní a nemělo ve výsledném mixu zůstat. Nakonec se ale Johnovi natolik líbilo, že ho tam nechal.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...