John Barry Orchestra – James Bond Theme

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Bond. James Bond.“ Jedna z nejslavnějších filmových vět, která patří fiktivnímu špiónovi Jejího Veličenstva, agentovi 007. První regulérní film série vznikl v roce 1962 a jmenoval se Dr. No. Od té doby celou filmovou sérii provází řada opakujících se motivů, doslova ochranných značek, na které bondovští fanouškové u každého dílu čekají. Jednou z nich je i charakteristická melodie nazvaná jednoduše James Bond Theme.

    Rock and rollově laděná melodie vznikla ze spolupráce dvou profesionálů. Jejím hlavním autorem byl bývalý voják RAF a úspěšný bigbandový zpěvák Monty Norman. „Byl jsem tehdy dost vytížený, dělal jsem dva muzikály a ještě hudbu pro film, takže když mi Cubby Broccolli (producent bondovek, pozn.) zavolal a nabídl tu práci, řekl jsem mu, že si to rozmyslím. Ale Harry Saltzman (druhý producent) povídá, že pojedou vybírat lokace do Karibiku, ať jedu i se ženou s nimi a že tam třeba dostanu rovnou i inspiraci, všechno bude placený. A to rozhodlo: říkal jsem si, že i kdyby to byl propadák, uděláme si pěknou dovolenou,“ vzpomínal Monty a se smíchem dodával: „Pamatuju, jak jsem odcházel z jejich kanclu, a jeden z asistentů mi povídá, ať si dám záležet, protože ty filmy budou dva a z nich pak ještě televizní seriál. A to už znělo jako pořádná zakázka!

    Základ skladby vlastně Monty Norman ani nenapsal pro bondovku Dr. No. Šlo o starší motiv, který složil pro zpívanou píseň Good Sign Bad Sign z muzikálu A House For Mr Biswas, měla asijskou atmosféru, sám Monty jí pracovně říkal „asijský zameták“. Když zakázku dostal, nápad oprášil, upravil a bylo mu prý jasné, že je to ono: „Od té chvíli jsem věděl, že mám James Bond Theme, bylo tam všechno, osobnost, tajemství, atmosféra, všechno…“ Nicméně producentům filmu se finální aranžmá jeho titulní melodie příliš nelíbilo a tak najali dalšího hudebníka, kapelníka Johna Barryho, aby ji aranžersky dotáhl.

    Volal mi tehdy kamarád Noel Rogers z United Artists a povídá, že tihle dva chlapíci Saltzmann a Broccoli mají práva na filmy s Jamesem Bondem. Já na to, že Bonda znám jen z komiksu z Daily Mail, a on povídá: To je všechno, co potřebuješ vědět,“ vzpomínal John Barry v roce 2008. „‚Chtějí nějakou hlavní melodii, dvě minuty dlouhou,‘ povídal mi. Pamatuju, jak jsem potom stál na Piccadilly na premiéře Dr. No a všude zněla ta melodie, kdykoliv řekl ‚Jmenuji se Bond‘, začalo znít to dung-dug-a-dung-dung. A zaplatili mi 250 liber, Noel se mi pak omlouval a slíbil, že mi zkusí zajistit, abych dělal muziku i pro další díl…“ Jak řekl, tak udělal, John Barry opatřil hudbou nakonec jedenáct bondovek.

    Barry Normanův nápad přearanžoval do trochu jazzovějšího zvuku: „Popravdě jsem se tím tehdy nijak zvlášť nezajímal, prostě to tak nějak samo vyšlo, byla to trochu zvláštní kombinace, hybrid věcí, co mě tehdy zrovna zajímaly, ta nízká rocková figura na kytaru, dechy, střední část trochu na bázi bebopového frázování ve stylu Dizzyho Gillespieho.“

    Slavný kytarový riff na původní nahrávce nahrál Vic Flick, jehož jméno najdeme později i na deskách Toma Jonese, Erika Claptona nebo Jimmyho Page. Později vzpomínal: „Když jsme se s Johnem Barrym poprvé dostali do spolupráce na bondovkách, producenti už neměli prachy. Dodělali film Dr. No a na postprodukci už nic neměli, nikdo nechtěl vydat desku s hudbou. Američany britský špion nezajímal a samotné Brity taky moc ne. Pak někde něco schrastili a vzápětí film vyletěl. No, a zbytek je historie,“ usmíval se Vic Flick a k samotné nahrávací session dodal: „Bond Theme byla postavená na základu takové drobnůstky od Montyho Normana. Ale nebylo to přesně ono, producenti chtěli, aby to John Barry trochu zdynamizoval. Neviděl jsem dopředu ten film, i když se od něj dost čekalo, pro mě to byla prostě jen další nahrávací frekvence. A teď tu sedíme po padesáti letech a pořád o tom mluvíme.“

    Pro Flicka to skutečně byla jen rutinní práce, za nahrávku inkasoval plat 6 liber. Ostatně i Barry po čase usoudil, že si měl svou práci na nahrávce lépe autorsky podchytit, a dokonce se s Normanem soudil o spoluautorství u Nejvyššího soudu, nicméně neuspěl. Z mnoha dalších hudebníků skladbu převzali např. Count Basie, Glen Campbell, Johnny And The Hurricanes, Hank Marvin, Hugo Montenegro, Billy Strange, Ventures nebo George Martin Orchestra.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...