Jane Birkin & Serge Gainsbourg – Je t’aime…moi non plus

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Nejsexuálnější písnička všech dob, to je přídomek slavného hitu Je t’aime…moi non plus, který napsal francouzský buřič Serge Gainsbourg pro svou milenku Brigitte Bardot. Pro desku ji ale nakonec nazpívala jeho další partnerka Jane Birkin. Jaký je příběh za tímto milostným hitem?

    Serge Gainsbourg ostychem rozhodně netrpěl, už zdánlivě neškodnou hitovou písničku Poupée de cire, poupée de son, kterou napsal pro France Gall, slušnou dívku z ještě slušnější rodiny, prošpikoval erotickými dvojsmysly, ale v tomto případě šel ještě dál. Gainsbourg měl poměr s Brigitte Bardot, ačkoliv ona byla vdaná za businessmana Guntera Sachse. Filmová superstar po něm prý chtěla, aby pro ni napsal tu nejzamilovanější písničku, jakou dokáže. Výsledkem byla právě Je t’aime…moi non plus, hudební dialog mezi dvěma milenci inspirovaný prý ironickým výrokem Salvadora Dalího: „Picasso je Španěl, já taky. Picasso je génius, já taky. Picasso je komunista, já taky ne.“ (Gainsbourg použil stejný vtip, v překladu název znamená: Miluji tě…já tebe taky ne). Brigitte a Serge ji natočili společně jako duet, ale když to Gunter Sachs zjistil, okamžitě vydání desky zastavil. Média se pochopitelně příběhu chytla a brzy se začalo tradovat, že Brigitte a Serge spolu skutečně během natáčení souložili, což Gainsbourg později komentoval s jeho typickým humorem: „ Díky bohu ne, jinak bysme to museli vydat jako celé elpíčko.“

    Gainsbourg ale věděl, jak silnou píseň měl v rukou, a začal ji nabízet dalším, mezi jinými tehdejší přítelkyni Alaina Delona Mireille Darc nebo partnerce Micka Jaggera Marianne Faithfull, u kterých ale nepochodil. V roce 1968 se seznámil s anglickou herečkou Jane Birkin, když byli spolu obsazení do filmu Slogan, a tím získal jak životní partnerku (žili spolu do roku 1980, měli dvě děti, ale nevzali se), tak ideální interpretku pro  jeho nejslavnější píseň.

    Gainsbourg jí pustil verzi s Bardotovou, což Jane přišlo přeci jen až příliš sexy, ale zároveň Serge (ať už vědomě či nevědomě) zahrál na základní ženský pud a Jane začala tak žárlit, že souhlasila písničku natočit, protože jak později řekla: „Nazpívala jsem to jen proto, aby to neudělala žádná jiná.“ Přesto se pak do natáčení natolik ponořila, že producent musel zasáhnout, aby přeci jen maličko ubrala.

    Deska vyšla začátkem roku 1969 a na obale byla jediná informace, že je prodejná lidem až od 21 let. Reakce byly pochopitelně velmi rozdílné od těch pohoršených a odsuzujících po nadšené, u posluchačů rozhodně převládaly ty pozitivní. Gainsbourg, který vždycky rád šokoval, singl poprvé pustil v pařížské restauraci, kam se šli s Jane najíst bezprostředně po dokončení písničky. Později vzpomínala, že když začala hrát, bylo v restauraci rázem takové ticho, že by bylo slyšet i upadnout špendlík. Serge se k ní prý v tu chvíli naklonil a pošeptal: „Myslím, že máme hit.“

    V Británii, domovské zemi Jane Birkin, se singl hned vyšplhal na druhé místo žebříčku, načež zasáhla cenzura a stáhli ho z prodeje. Gainsbourg  neváhal a podepsal smlouvu s jiným vydavatelstvím, singl vyšel znovu a tentokrát už vystřelil až na první místo (stejně dobře se prodával v Norsku, Rakousku, Švýcarsku, Holandsku, Německu či Irsku). V Anglii to byl první zakázaný singl (chvíli se prodával i ve vyzývavém obale s nahou Jane), který dobyl žebříčky a také první neanglicky zpívaný, držel se pak v žebříčku neuvěřitelných 31 týdnů. Konzervativnější Amerika (ač tehdy na vrcholu éry volné lásky a hippies) přeci jen tolik nadšení neměla a singl se tam zastavil už na #69, což je zase vzhledem k sexuálnímu náboji písně docela symbolické číslo. I v řadě zemí Evropy se ale singl nesměl vysílat, zakázali jej např. ve Španělsku, Itálii, Švédsku nebo Portugalsku, ale přesto se desky po vydání jen v Evropě prodalo více jak čtyři miliony kusů.

    Později Je t’aime přezpíval ještě kde kdo, ale nikdo už se nevyrovnal původní hitové verzi, se kterou je srovnatelná snad pouze úplně originální nahrávka s Brigitte Bardot, která nakonec v roce 1986 poprvé vyšla i na desce. Sáhl po ní např. Nick Cave, Donna Summer, Sean Lennon nebo Pet Shop Boys. První z řady parodií na písničku nazpíval zase slavný francouzský komik Bourvil (s Jacqueline Maillan).

    oba milenci propagovali singl po svém


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...