Hollies – Jennifer Eccless

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Prakticky kterýkoliv singl vydali v šedesátých letech Hollies, okamžitě bodoval v první dvacítce největších hitů. Výjimkou nebyl ani ten, který zpěváci kapely Graham Nash a Allan Clarke pojmenovali podle jmen svých manželek – Jennifer Eccles. Přesto z jeho úspěchu Graham Nash velkou radost neměl…

    Hollies totiž tehdy řešili zásadní otázku, jakou hudbu budou hrát a jakým směrem se budou ubírat. Vznikli jako ryze rock and rollová kapela, proslavili se popovými hity jako Just One Look nebo Bus Stop, ale v letech 1966-1967 začali společně s vibracemi britské hudební scény nahrávat i méně komerční desky. Jejich hnacím motorem byl především stále ambicióznější Graham Nash.

    Fanoušci postupnou proměnu kapely zprvu vítali, zejména v Americe měly jejich singly jako Carrie Anne či On A Carousel stále větší ohlas, stejně jako alba For Certain Because… a Evolution. Poté kapela nabídla psychedelií ovlivněné album Butterfly a velmi nekomerční skladbu King Midas In Reverse. A poprvé narazili. Album se neprodávalo a singl se sotva dostal do první dvacítky, což se v jejich případě rovnalo takřka propadáku. Sebejistý Nash na pozlátkový úspěch hitparád nekoukal a chtěl dál skládat složitější muziku nemířenou pouze na adolescentní fanynky, kterým bylo vesměs jedno, co jejich idolové zpívali. Chtěl zkusit něco progresivnějšího a v rozjetém směru pokračovat. Jenomže zbytek kapely se zvolna začal stavět proti němu. Ostatní hudebníci se začínali usazovat, zakládali rodiny a sázeli raději na jistotu příjmu z jasných hitů, jaké zjevně neměli problémy produkovat.

    Graham Nash byl ale přesvědčený, že už ani od Hollies nebudou fanoušci chtít jen další popové hity a udělali proto pokus – napíší klasickou popovou písničku, a když se chytne, budou dál skládat popové věci. Nash se zpěvákem Allanem Clarkem proto napsali jednoduchou líbivou písničku, singl Jennifer Eccles.

    „Vzniklo to během jednoho odpoledne, neměli jsme co ztratit,“ vzpomínal bubeník Bobby Elliott. „Propadák? Kdepak, hit v první trojce. Plytké? Ano, jistě, ale věděli jsme, co děláme. Tehdy jsme vydávali desky jak na běžícím pásu…nebralo to konce.“

    Hollies písničku natočili v únoru 1968, na nahrávání si pozvali jednoho z nejuznávanějších steel-kytaristů v zemi, Roda Kinga. A kapela byla rázem znovu v první desítce ve Velké Británii, Německu, Rakousku, Norsku nebo Švédsku. A Nash musel couvnout. Pouze v Americe byl přijat vlažněji než předešlé hity, když se zastavil už na čtyřicáté příčce. Předznamenal tím další Nashův osud, brzy kapelu opustil, právě do Ameriky se přestěhoval a stal se členem tria Crosby, Stills And Nash. „V rádiích hráli věci jako Magic Bus, Sunshine Of Your Love, All Along The Watchtover, Jumpin‘ Jack Flash… Dokonce i I’ve Got To Get A Message To You ukazovala, kam mohl pop směřovat. Jenže my jsme zpívali ‚Já miluju Jennifer Eccles a vím, i ona miluje mě‘. Bylo to ku*evsky trapný. Jen jsme se opakovali a naprosto vypadli z hlavního proudu,“ napsal Nash do své autobiografie.

    Jméno v názvu písničky není náhodné, oba skladatelé jej sestavili ze jmen svých žen – Jennifer bylo křestní jméno manželky Allana Clarkea, Eccles zase dívčí jméno manželky Grahama Nashe Rose. Sám Nash si ještě před odchodem z Hollies z písničky dělal legraci, když jako zpěvák hostoval u recesistické skupiny Scaffold v jejich „Nr. 1 hitu“ Lili The Pink, která mimo jiné právě Jennifer Eccless parodovala. Svým přestěhováním do Ameriky nakonec Graham Nash odešel jak ze skupiny, tak i od své manželky, oné Rose Eccles.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...