Herman’s Hermits – No Milk Today

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Kdo by neznal hit éry normalizace, kdy v televizi za bicími skoro nebyl vidět malý chlapec Josef Melen a zpíval dětem Ne, pětku ne. Děti ji milovaly, ale málokdo věděl, že to není písnička z autorských sítí Františka Janečka, nýbrž hit z let šedesátých od anglické kapely Herman’s Hermits.

    Skupina Herman’s Hermits byla v roce 1966 na vrcholu kariéry, měla za sebou dobrý tucet hitů v Anglii i Americe a na každou další desku čekaly tisíce jejich fanoušků. Byla také jednou z těch, které se nejvýrazněji svezla na tzv. Britské invazi do Ameriky, v polovině 60. let patřila k vůbec nejpopulárnějším britským skupinám v Americe.

    No Milk Today pro Herman’s Hermits napsal hitmaker Graham Gouldman, který pro ně složil i jeden z předešlých hitů Listen People (stejně jako řadu dalších pro Hollies, Jeffa Becka nebo Yardbirds). Inspirací pro text písničky se stal jeho vlastní otec – Gouldman později vzpomínal: „Otec šel navštívit svého kamaráda, ale u jeho dveří stála jen láhev mléka a ležel tam papírek s nápisem ‚dnes žádné mléko‘ (No Milk Today). Když jsme se pak viděli, řekl mi: ‚Měl bys napsat písničku s názvem Dnes žádné mléko.‘ Já se ho zeptal, co že je tak zajímavého na mléku, ale on povídá: ‚To nemá s mlékem co dělat! Ukazuje to, že v domě nikdo není, dům je prázdný a láska ho opustila.‘ Ukázal mi zkrátka na tu věc zcela jiný pohled.“

    Sami Herman’s Hermits se s písničkou vyšvihli do britské Top 10, v Norsku bodovali až na vrcholu, v Nizozemí na #2, ve Švédsku na třetím místě. No Milk Today se stala jen malým hitem v Americe, protože skupina ji tam schovala na B stranu jiného jejich hitu Dandy, ale i tak se do tamního žebříčku nakonec dostala na #35.

    Paradoxem (ale v té době poměrně častým) je, že sami hudebníci ze skupiny na nahrávce vůbec nehrají. Po letech to popsal zpěvák skupin Peter „Herman“ Noone:  „Osobně si myslím, že No Milk Today je nejlepší nahrávka Herman’s Hermits a přesně vystihuje obrázek Manchesteru a jeho terasovitých domů i konec jedné britské éry. Vzpomínám si, že jsme to dělali ve studiích v Lansdown, nahráli jsme ten den víc písniček, Dandy a taky There’s A Kind Of Hush. Bylo to období, kdy jsme s Mickem (producent Mickie Most, pozn.) přestali kluky z Hermits používat k natáčení desek a zvali jsme nejlepší profesionální hudebníky, abychom kapelu udrželi na špici Britské invaze. Museli jsme každý rok MGM dodat 48 nových písniček, takže jsme byli neustále ve skluzu. Na basy (klasickou basu a el. baskytaru Fender) tehdy hrál John Paul Jones a byl hodně zodpovědný i za aranžmá těch písniček. To je naprosto brilantní u všech tří, ale No Milk Today se mu líbila nejvíc, a myslím, že právě to aranžmá udělalo z písně hit. Mám pocit, že až když byly doprovody hotové, nazpíval jsem vokál a potom s Karlem Greenem a Keithem Hopwoodem jsme dodělali doprovodné hlasy.“

    Asi netřeba dodávat, že John Paul Jones, na kterého Peter Noone vzpomíná, není nikdo jiný než pozdější baskytarista Led Zeppelin.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...