Gerry Rafferty – Baker Street

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Baker Street je jednou z nejslavnějších ulic Londýna. Ne-li celého světa, protože právě do ní Sir Arthur Conan Doyle zasadil bydliště nejslavnějšího literárního detektiva historie Sherlocka Holmese. Ostatně tehdy to bylo místo, kde skutečně bydlela londýnská smetánka. A díky oněm konotacím se ulice dostala do mnoha filmů, knih i písní. Jedna z nich nás dnes bude zajímat…

    Nejslavnější písňovou poctu ulici Baker Street složil Gerry Rafferty. Ten se do hudby pustil pod vlivem velkých vzorů jako Beatles nebo Bob Dylan. Na konci 60. let se stal členem skupiny Humblebums, kde zpíval později úspěšný herec a komik Billy Connolly (Poslední samuraj, Hobit, Paní Brownová…). Skupina ale neměla dlouhého trvání a Rafferty se rozhodl jít sólovou cestou. Už první album Can I Have My Money Back? sice ukázalo mimořádný hudebníkův talent, ale překvapivě jej objevili spíše kritikové než posluchači. Větší úspěch mělo vzápětí duo Stealers Wheel, které Gerry spoluzakládal (slávu jim přinesl hit Stuck In The Middle With You). Když se skupina rozpadla, právní a smluvní závazky prakticky znemožnily Raffertymu vydal jakékoliv nahrávky další tři roky. Ale možná i to pomohlo k tomu, aby v tomto mezičase pečlivě připravil materiál pro další sólové album City To City (1978).

    A to už jsme u Baker Street, jejíž kořeny jsou právě v oněch právních sporech. „Všichni tenkrát žalovali všechny, takže jsem trávil moře času v nočním vlaku, kterým jsem jezdil z Glasgow do Londýna, abych se sešel s právníky. A znal jsem kluka, co měl malý byt v Baker Street. Občas jsme tam kecali, nebo hráli na kytary, třeba i celou noc.“

    V samotné písni hraje nepřeslechnutelnou roli saxofon Raphaela Ravenscrofta (Pink Floyd, Marvin Gaye, America, Mike Oldfield, Chris Rea, Robert Plant…). Přitom v písni původně být neměl, Gerry v ní sice měl tato „prázdná místa“, ale myslel si, že k nim později dopíše text a nazpívá. Poté se rozhodl je spíše zaplnit elektrickou kytarou, a až poté producent Hugh Murphy přišel s nápadem na saxofon. Ravenscroft vzpomínal: „Zahrál jsem tam prakticky jeden starý bluesový riff. Pokud se ptáte, jestli mi Gerry dal nějaké noty, co hrát, tak potom ne, nedal mi nic.“ Nicméně dochované demo, kde hraje ještě Gerry na kytaru, obsahuje prakticky totožný riff, který Ravenscroft posléze nahrál, takže možná berme saxofonistovu vzpomínku spíše s rezervou. Každopádně nástroj písni pomohl velmi – dokonce po vydání desky v Británii stoupl prodej sopránových a altových saxofonů (v rockové muzice se nejčastěji používá tenorový saxofon). Přesto ale známý saxofonista nahrávku nemá rád, vyčítal Raffertymu, že jej nenechal sólo přehrát znovu, zdálo se mu, že je lehounce falešné.

    Ostatně písničku prý neměl moc rád ani Gerry Rafferty, jak po jeho smrti prozradila jeho dcera: „Můj táta byl velmi hrdý na desku City To City, ale nemyslím, že by ji považoval za svou nejlepší. Pro něj bylo vždy nejlepší to, na čem právě pracoval,“ vyprávěla dcera Martha a dodávala. „Baker Street s sebou vždycky nesla jistý kříž. Stala se tou písní, která ho definovala. Ta velká rocková hymna. Ale on se o nic podobného nesnažil. Bylo na tom nešťastné, že s ní byl natolik spojený, že začal být označovaný jako ten jednohitový zpěvák 70. let. Ale v něm bylo mnohem víc.“

    Na nahrávce se podílelo více známých hudebníků, na bicí hraje Henry Spinetti (Eric Clapton, Bob Dylan, George Harrison, Roger Daltrey, Paul McCartney, Cliff Richard, Katie Melua…), na klávesy Tommy Eyre (Joe Cocker, Gary Moore, B. B. King, John Mayall…) a na baskytaru Gary Taylor, někdejší člen hitové skupiny Herd.

    Baker Street se stala obrovským hitem, v první trojce největších hitů bodovala v Americe, Británii, Austrálii nebo Kanadě. V roce 2010 dosáhla hranice pěti miliónů hraní v rozhlasových stanicích. Skladbu později převzali např. Foo Fighters, Undercover ji znovu poslal až na #2 v britském žebříčku, zazněla také v seriálu Simpsonovi.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...