George Harrison – My Sweet Lord

  • Kategorie: Hudební knihovna

    V roce 1970 George Harrison všem – a na prvním místě svým kolegům z Beatles – vyrazil dech svou první regulérní sólovou deskou All Things Must Pass. Ta doslova převálcovala alba dalších ex-Beatlů a George jako první z nich dosáhl na první místo i singlového žebříčku s pilotním hitem trojalba, skladbou My Sweet Lord.

    George píseň začal skládat už za éry Beatles, když si „odskočil“ ke kamarádům Delaney & Bonnie, s nimiž tehdy pohostinsky vystupoval. Tady také poprvé slyšel gospelovou nahrávku Oh Happy Day, která ho nadchla: „Tehdy Eric (Clapton) a Delaney & Bonnie dávali rozhovor někde ve Švédsku, zatímco já nadšeně poslouchal Oh Happy Day od Edwin Hawkins Singers. Úplně mě to dostalo, myšlenka té písně, skutečně jsem v ní cítil přítomnost Boha. A tak jsem si řekl, že taky napíšu nějakou Oh Happy Day… a tak vznikla My Sweet Lord.“

    Skladbu navíc pojal jako most mezi náboženstvím, slyšíme zde křesťanské, resp. judaistické aleluja, stejně jako hinduistické Hare Krišna. „Nejprve jsem zpíval aleluja a pak přijde změna na Hare Krišna, takže lidé začnou opakovat mahá mantru, aniž by si vůbec uvědomili, co se děje,“ řekl později s úsměvem George. Mohutný sbor, který verše opakuje, byl ve skutečnosti poměrně malý: skrýval samotného George, také Erika Claptona, producenta Phila Spectora, klávesistu Bobbyho Whitlocka a další dva zpěváky jménem Cyril a Betty. Nicméně vokalisté zpěvy několikrát přezpívali přes sebe, čímž vznikl dojem velkého chorálu.

    Vraťme se ale ještě zpátky ke vzniku skladby. George píseň dokončil již za existence Beatles, ovšem bylo mu jasné, že na desce Beatles by zejména u Lennona s podobným textem nepochodil. Proto písničku nejprve nabídl svému kamarádovi Billymu Prestonovi, který s Beatles hostoval při natáčení filmu a desky Let It Be. Harrison se ujal i role producenta a pozval na natáčení ty, kteří ideu spustili, tedy sbor Edwin Hawkins Singers. Nicméně singl se po vydání stal pouze malým hitem a George měl pocit, že potenciál písně zůstal nevyužitý. Proto se k ní sám vrátil během přípravy prvního sólového alba, opět pozval na nahrávání Prestona, ale také třeba Ringa Starra nebo baskytaristu Klause Voormana (Manfred Mann, Lennonův Plastic Ono Band). A tentokrát písnička zabrala stoprocentně.

    Myslím si, že se ta písnička stala tak velikým hitem kvůli zvuku a také její jednoduchosti,“ vzpomínal Harrison. „Celý ten zvuk zní jak jedna obrovská kytara, s Philem Spectorem jsme to udělali tak, že jsme zkombinovali dvoje bicí, basu, dvě piána, pět akustických kytar a tamburínu a snímali je pěkně najednou. Všichni hrají naživo, strávil jsem spoustu času tím, aby všichni kytaristé hráli přesně to samé ve stejném rytmu, takže to znělo skvěle synchronně.“

    George původně neměl v plánu tříštit album All Things Must Pass a vydávat z něj nějaké skladby samostatně na singlech, ale nakonec se nechal Spectorem přemluvit a v listopadu 1970 vyšel My Sweet Lord v kombinaci s Isn’t It A Pity jako singl o dvou A stranách. Brzy z toho byla zlatá deska a celosvětový hit, nejprodávanější malá deska roku 1971 a vůbec nejprodávanější singl jakéhokoli bývalého člena Beatles v 70. letech – Harrisonovi se podařilo své někdejší kolegy zcela zastínit.
    John Lennon si dokonce do George krátce po vydání My Sweet Lord ironicky rýpnul: „Kdykoliv pustím rádio, slyším ‚Ó můj Pane…‘ (z textu písně, pozn.) Skoro už si začínám myslet, jestli on ten Bůh nakonec opravdu neexistuje.“ A pokud existuje, písnička se mu asi také líbila. Když si totiž v roce 2001 George Harrisona k sobě povolal, vyšla na singlu znovu a opět to i po třiceti letech dotáhla až na vrchol britského a kanadského žebříčku.

    Jedinou vadou na kráse My Sweet Lord zůstává soudní spor, který vypukl v podstatě okamžitě po jejím vydání. Harrisona zažalovala firma Bright Tunes Productions, že použil stejný motiv jako již jednou užitý v hitu He’s So Fine dívčí skupiny Chiffons z roku 1963. Soudce nakonec v roce 1976 spor rozhodl v Georgeův neprospěch, a ten musel žalující straně vyplatit sumu necelých 1,6 miliónu dolarů. Ironií osudu bylo, že katalog Bright Tunes během sporu zakoupil někdejší finanční manažer Beatles Allen Klein, se kterým se bývalí členové Beatles v 70. let soudili, a Harrisonovy peníze tak putovaly do Kleinovy kapsy.

    Samy Chiffons, které v soudním sporu vůbec nefigurovaly, však využily mediálního sledování pře a nazpívaly vlastní verzi My Sweet Lord. Ovšem podobně jako Prestonovi ani jim výraznější úspěch nepřinesla. Fungovala zkrátka pouze v podání samotného George. Jako by to dokazovalo, že navzdory rozhodnutí soudu byl skutečným autorem písně opravdu on.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...