Creedence Clearwater Revival – Someday Never Comes

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Skupinu Creedence Clearwater Revival jsme už v hudební knihovně mnohokrát připomínali díky dlouhé sérii jejích miliónových hitů. Dnes se podíváme na samý závěr její kariéry, na poslední zářez v americké hitparádě Top 30. Someday Never Comes.

    John Fogerty v písni vypsal své pocity z dětství, stejně jako své zkušenosti z pozdějších let. Komentoval to krátce po vydání desky: „Je to jednoduchá písnička o tom, čím procházeli moji rodiče při rozvodu a z čeho se mě snažili vynechat. Když mě táta opustil, řekl, že až vyrostu, tak to ‚jednou‘ pochopím. A já došel k tomu samému. Měl jsem syna v roce 1966, a když mu bylo asi pět, tak jsem ho opustil. A řekl jsem mu, že to ‚jednou‘ pochopí. Skutečně. Všechny děti se ptají na věci jako: ‚Tati, kdy půjdem na ryby?‘ A slyší: ‚Jednou, synku.‘ Ale ve skutečnosti některé dny prostě nikdy nepřijdou a děti se nikdy nenaučí to, co by měly.“

    Mnozí ovšem v písni viděli spíše metaforu k situaci uvnitř kapely. Na přelomu 60. a 70. let se CCR začali rozpadat zevnitř. John Fogerty jako výlučný skladatel hitů a hlavní hlas převzal kontrolu nad celým děním kolem skupiny, což přirozeně vedlo ke stále větším třenicím, protože ostatní také měli skladatelské ambice. Na konci roku 1970 kvůli vleklým sporům z kapely odešel Johnův bratr Tom a John postavil zbytek před zdánlivě demokratický systém: od nynějška bude skládat každý člen své písničky a on sám bude na písních kolegů pouze hrát na kytaru. Pokud se to ostatním nelíbí, nebude hrát v kapele vůbec.

    Následující album Mardi Gras tedy vznikalo s přispěním všech (tří) členů kapely. A kritika ho vzápětí roztrhala, což se projevilo i na prodejnosti LP. Na celou situaci existují dva názory: podle jedněch John udělal skutečně demokratický ústupek, aby mohli ostatní vyniknout. Druzí ovšem spekulují, že to Fogerty udělal vyloženě schválně, vědom si autorských (ne)schopností svých kolegů. Chtěl zkrátka ukázat, že kapela je především on sám, a mizerný prodej „demokratického alba“ mu pak dal záminku k rozpuštění skupiny. Každopádně John přispěl na LP Mardi Gras třemi písněmi a dvě z nich se staly hity: Sweet Hitch-Hiker a právě Someday Never Comes.

    „Když jsem dělal muziku Creedence, byl jsem sám,“ komentoval rozpad kapely John. „Byl jsem sám, když jsem vymýšlel aranžmá, když jsem dohrával doprovodné vokály, kytary a další nástroje. Byl jsem sám, když jsem nahrávky produkoval a mixoval. Ostatní přišli jen na zkoušku a na samotné nahrávání. Creedence pro mě byli časovaná bomba,“ postěžoval si John, ale právě takový způsob práce si zároveň přál. Šel za svou ideou způsobu nahrávání i výsledných písní, ve kterém z tvůrčího procesu ostatní zcela odsunul. A je pravdou, že právě tento jeho způsob fungoval: pod Fogertyho vedením kapela vydala všechny své milionové hity i LP desky.

    Přesto je to také důvodem, proč se dodnes bývalí členové skupiny potkávají pouze u soudů. Ať už se ovšem tehdejší třenice v kapele na textu skladby Someday Never Comes projevily, nebo ne, hit přetrval rozpad kapely a dodnes zaznívá z rádií po celém světě. Zatímco John po něm občas sáhne na svých koncertech, jeho někdejší spoluhráči (vystupující pod názvem Creedence Clearwater Revisited) jej nehrají nikdy.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...