Crazy World Of Arthur Brown – Fire

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Šílený svět Artura Browna, tak se jmenovala britská kapela soustředěná kolem excentrického
    zpěváka Arthura Browna. V roce 1968 způsobili senzaci se svým prvním (a posledním) hitem s názvem Fire (Oheň). Dnes si na něj posvítíme v hudební knihovně.

    Arthur Brown (vlastním jménem Arthur Wilton) miloval rock and roll, ale zároveň měl vztah ke starým britským kabaretům a měl pocit, že k vystupování patří také show – když pro nic jiného, lidé si vás snáze zapamatují. A jeho si nešlo nezapamatovat, jednak pro jeho maskování na obličeji ve stylu, jaký později proslavila kapela Kiss, ale navíc pokaždé, když zpíval svůj „ohnivý“ hit, nasadil si speciální klobouk, jakousi podomácky vyrobenou helmu, na které po celou píseň hořel skutečný oheň (nejednou se Brown zlehka popálil, ale k větší nehodě naštěstí nikdy nedošlo). Promotéři v uzavřených klubech ale měli z této show vcelku oprávněnou hrůzu a Jimi Hendrix dokonce kvůli tomu skupinu vyhodil ze společného turné v roce 1968 (ačkoliv sám Hendrix o rok dříve v rámci show přímo na pódiu zapálil svou kytaru).

    Samotná písnička Fire zůstává sice jediným hitem skupiny, ale kumulovala se kolem ní hvězd celá řada. Sám Brown ji napsal spolu se svým skladatelským partnerem a klávesistou kapely Vincentem Cranem, který se později prosadil i s rockovými Atomic Rooster nebo s Dexy’s Midnight Runners. Na bicí s nimi zase hrál tehdy ještě neznámý, ale už jasně talentovaný Carl Palmer, který později proslul dlouhými bubenickými exhibicemi hlavně v kapele Emerson, Lake And Palmer. Na baskytaru údajně navíc hostoval Ronnie Wood z kapely Faces (a poté samozřejmě Rolling Stones), o produkci desky se zase staral leader skupiny Who, Pete Townshend.

    V roce 2002 Brown vzpomínal: „Když jsme s Fire přišli poprvé, byl to šok, lidi předtím neslyšeli v popu nic takového a naše album bylo možná vůbec první, které nějak analyzovalo dobro a zlo. A spousta lidí to provokovalo, klidně nám rozbili aparát nebo se pustili i do nás. Jak bylo proto zvláštní, když jsem se se stejnou písničkou vrátil v roce 1994, kdy jsem tu dělal turné (po Británii, pozn.) a najednou jsem zjistil, že stejní lidé tu písničku nejen znají, ale zpívají si ji s námi, jako kdyby to byla nějaká nevinná písnička k nedělnímu odpolednímu čaji. A ještě pak šli do obchodů a koupili si ji. Opravdu zvláštní, už má úplně jiný účinek, než když tehdy vyšla.“

    V Anglii bodovala písnička na #1, v Americe na #2, hitem byla i v Austrálii nebo Holandsku a prodalo se jí přes milión kusů, což znamenalo i ocenění zlatou deskou. Později ale Browna s Vincentem zažalovali poměrně neznámí autoři Mike Finesilver a Peter Ker, kteří napsali již dříve velmi podobnou, píseň Baby, You’re a Long Way Behind, a jsou díky tomu uváděni jako spoluautoři písně.

    Z mnoha filmů, kde Fire zazněla, jmenujme z poslední doby snímek Piráti na vlnách.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...