Boomtown Rats – I Don’t Like Mondays

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Punkery lidé často vnímají jako někoho, kdo nemá úctu k ničemu a nikomu a ze všeho nejraději by byl, kdyby zavládl chaos. Bob Geldof začínal jako punker ve skupině Boomtown Rats, ale svojí charitativní činností dokázal, že má k primitivnímu myšlení daleko. Byl Alžbětou II. dokonce jmenován rytířem (řád KBE), nicméně nás bude dnes zajímat vysloveně jako muzikant.

    Jakkoliv talentovaní muzikanti byli členové Boomtown Rats, brzy se ukázalo, že je to právě Bob Geldof, kdo skupině dává to, co ji ze zkušebny posunulo na pódia a prodalo nakonec miliony desek. A byl to také Geldof, kdo napsal jejich nejslavnější hit I Don’t Like Mondays. Pozadí inspirace bylo ale temné stejně jako pozdější Geldofova role v hudebním filmu The Wall – byla jí smrt.

    V pondělí 29. ledna 1979 přešla šestnáctiletá Brenda Lee Spencer v kalifornském San Diegu ulici od domu, kde bydlela, k základní škole, a pistolí (kterou dostala od svého otce o rok dříve) začala střílet do dětí, které čekaly, až je ředitel školy Burton Wragg pustí branou. Ředitel Wragg se snažil děti chránit vlastním tělem, což se mu stalo osudným, druhou smrtelnou obětí byl Mike Suchar, který se snažil smrtelně raněného ředitele odtáhnout do bezpečí. Osm dětí bylo zraněno, naštěstí žádné smrtelně, postřelen byl poté ještě jeden policista. Když Spencerovou policie zatkla (několik hodin byla zabarikádovaná v domě) a zeptala se, proč to udělala, odpověděla: „Nemám ráda pondělky.“ (I Don’t Like Mondays) Byla odsouzena na doživotí s možností požádat o propuštění po 25 letech.

    Bob Geldof: „Dělal jsem zrovna rozhlasový rozhovor v Atlantě a za mnou byl dálnopis. Četl jsem tu zprávu v momentě, kdy z toho stroje vylezla. Nemít rád pondělí a někoho kvůli tomu zavraždit, to je trochu divný. Přemýšlel jsem o tom cestou do hotelu a říkal si – ten čip v její hlavě asi něco přetížilo. A tak jsem to tak napsal. Novináři se jí ptali: ‚Proč jste to udělala?‘ Byl to nesmyslný čin. Byl to naprostý nesmysl a to byl zas nonsensový důvod k tomu napsat písničku. Možná proto jsem napsal právě tak nesmyslnou písničku, abych to ilustroval. Nebyl to rozhodně pokus využít tu tragédii.“

    Přesto si Geldof nemyslel, že napsal hit, chtěl písničku vydat spíš jako B-stranu nějakého singlu. Producent to ale viděl jinak a měl pravdu – deska se vzápětí stala hitem #1 v dvaatřiceti zemích světa, ale překvapivě – nebo možná právě pro důvody svého vzniku – zcela propadla v Americe (rodiče vražedkyně se dokonce snažili docílit, aby byla v USA zcela zakázaná, ale to se nestalo).


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...