Bob Dylan – Maggie’s Farm

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Bob Dylan se svého času ohradil proti nařčení, že kopíruje jiné melodie, které pak podepisuje svým jménem. Je totiž pravdou, že ve folkové tradici, ze které Bob vyrostl, se melodické i textové motivy přebíraly velmi běžně. Jednoduše často i proto, že nikdo nevěděl, kdo je vlastně napsal, kde končil nějaký tradicionál (neboli lidovka) a kde začínala nová autorská píseň. A to jsou také kořeny Dylanovy Maggie’s Farm.

    Zpravidla se jako Dylanova inspirace uvádí skladba Down On Penny’s Farm od téměř neznámých Bentley Brothers. Ti písničku hráli už ve dvacátých letech a poukazovali na těžké sociální podmínky tehdejších černých dělníků, kteří za často krutých podmínek dřeli na farmách. Motivy z této písně Dylan přepracoval do své písně Hard Times in New York Town, kterou ovšem v době natočení nevydal (vyšla poprvé až na CD The Bootleg Series 1-3 v roce 1991) a vrátil se k nim znovu v momentě, kdy kolem sebe poprvé postavil elektrickou skupinu. To už měla výrazně upravený text i melodii jako Maggie’s Farm.

    Elektrická nahrávka vznikla během prací na album Bringing It All Back Home počátkem roku 1965. Někteří v ní dokonce viděli „protest proti protest songům“, protože Dylan se tehdy začal od dosavadního folkového protest songu značně vymezovat (přesněji odmítal být zavřený v jakékoliv hudební škatulce). A když s písničkou a elektrickou kapelou vystoupil na folkovém festivalu v Newportu, situace se začínala hrotit, protože folkoví fanoušci mu přechod k „elektrice“ nechtěli odpustit.

    Proti Dylanovi se tehdy postavili jak návštěvníci festivalu (kteří pískali a bučeli), tak organizátoři, traduje se legenda, že Pete Seeger chtěl sekerou přeseknout kapele kabely. Méně emotivní zdůvodnění agrese proti Dylanovi přinesli i další lidé z technického zázemí festivalu. Kapela byla prý špatně nazvučená a přes rozeřvanou kytaru Mikea Bloomfielda nikdo nic neslyšel. Jeden z organizátorů Joe Boyd později řekl: „První tóny Maggie’s Farm byly bezpochyby to nejhlasitější, co do té doby kdo z lidí slyšel.“ (Tato nahrávka později vyšla na CD The Bootleg Series Vol. 7: No Direction Home: The Soundtrack.)

    Pravdou asi bude kombinace všech těchto faktorů, protože folkoví fanoušci Dylanův přechod k elektrickému zvuku vnímali jako zradu ve smyslu, že někdejší buřič za sociální práva chce nyní hrát pop music. Singl Maggie’s Farm každopádně v Americe propadl, ale stal se hitem v Británii, která Dylanův přerod snesla mnohem snáz (byť také ne bez konfliktních situací, známý je záznam koncertu, kde na Dylana jeden z fanoušků křičí: „Jidáši!“). Čas dal ale jednoznačně za pravdu Dylanovi a právě tak se i z Maggie’s Farm stala „klasika“. Během své první kampaně v roce 2008 mluvil o písni i pozdější americký prezident Barack Obama: „Vlastně je teď jedna z mých nejoblíbenějších písniček Maggie’s Farm. Je to stále velmi aktuální, zejména když poslouchám politickou rétoriku dnešní doby.“

    I tato dylanovka byla v pozdějších letech přezpívána mnoha Bobovými kolegy, jmenovitě se Maggie’s Farm ujali např. Solomon Burke, U2, Grateful Dead, Richie Havens, Residents, Blues Band, Specials, Uncle Tupelo, Tin Machine, Toots Hibbert, Flatt & Scruggs, Rage Against the Machine, Silvertide nebo Hot Tuna. Narážku na Maggie’s FarmChris Rea v písni Looking For A Rainbow (verše: „Yeah we’re Maggie’s little children / And we’re looking for Maggie’s farm.“) anebo také Mark Knopfler v písni Wye Aye Man, kde zpívá: „…nae more work on aggie’s Farm.“


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...