Beatles – Don’t Let Me Down

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Vznik alba Beatles Let It Be obecně neprovázela dobrá atmosféra. Hudebníci si přestávali rozumět po umělecké i osobní stránce, jejich vztah ničily právní spory v pozadí jejich společnosti Apple i stále větší tvůrčí neshody. Přesto i v napjaté atmosféře vznikaly pořád hudební klenoty, jako např. Don’t Let Me Down.

    Skladbu napsal John Lennon jako jedno ze svých láskyplných vyznání Yoko Ono, v písničce je obsaženo jak jeho nadšení z nalezené lásky, tak nejistota z toho, že by ji mohl ztratit. Podle Paula McCartneyho je v písni mnoho z Johnovy tehdejší nejistoty: „Byla to napjatá doba. John byl s Yoko, dost ujížděl na heroinu a pronásledovaly ho všechny ty paranoie kolem toho,“ vzpomínal Paul. „Takže Don’t Let Me Down byla zároveň skutečná prosba, říkal tím Yoko, jsem už opravdu za hranicí, vidíš všechny moje chyby, tak mě v tom nenechej. Myslím, že to byla skutečná prosba o pomoc a skvělá písnička.“ John jeho slova potvrzoval krátce po vydání písně v rozhovoru pro Rolling Stone: „Když jde všechno do háje a začnete se topit, nebudete říkat: ‚Mohl by prosím někdo, pokud by to nikomu nevadilo, být laskavě tak hodný a pomoci mi?‘ To ne, prostě zařvete…“

    Beatles začali na Johnově písni pracovat začátkem roku 1969. Na rané verzi je slyšet, jak John říká k Ringovi, ať se po předehře opře do činelů, aby měl sám kuráž správně zařvat. Singlovou verzi nakonec pořídili 28. ledna, kdy už George Harrison do studia přivedl společného kamaráda, klávesistu Billyho Prestona. Atmosféra ve studiu se díky hostovi znatelně uvolnila a Beatles šla práce mnohem lépe od ruky. Dokonce si ji později s Prestonem zahráli i na střeše své firmy během posledního společného koncertu kapely zachyceném filmovými kamerami.

    Singl (v podstatě o dvou A stranách) Get Back / Don’t Let Me Down vyšel v dubnu 1969 a byl z toho další z beatlesovských hitů #1. V Americe, kde v žebříčku mohly bodovat obě strany, přitáhla více pozornosti Get Back (#1), zatímco Don’t Let Me Down se zastavila na #35. Snad i proto se producent Phil Spector rozhodl ji na rozdíl od Get Back vypustit z finálního mixu alba Let It Be. Jde také o ojedinělý případ, kdy byl na desce Beatles uveden host. Pokud se obyčejně jejich nahrávání účastnil i známý hudebník (Eric Clapton, Brian Jones z Rolling Stones, Donovan nebo Jackie Lomax), zůstával vždy v anonymitě. Etiketa tohoto singlu ovšem hlásila: The Beatles with Billy Preston.

    Později Don’t Let Me Down převzali např. Ben E. King, Annie Lennox, Black Crowes, Garbage, Stereophonics, Paul Weller nebo John Mayer a Keith Urban, u nás potom Pavel Novák pod prapodivně fonetickým titulem Tón vět mi lál.

    Mimochodem Rod Stewart předělal Don’t Let Me Down, znáte to: ‚Maggie don’t go-o-o…‘“ rýpnul si po letech John do slavného kolegy. „Proč prostě nenazpíval Don’t Let Me Down? No, asi ze stejného důvodu, jako nezpívám cizí věci já, nejsou z toho prachy…“ John si ovšem spletl jméno v textu, Rod nezpívá Maggie, ale Georgie. Stewart si nevypůjčil (ať už vědomě nebo nevědomě) melodický nápad do hitu Maggie May, ale do The Killing Of Georgie. Pravděpodobně si ale Stewart byl podobnosti obou písniček vědom, a možná i proto, jako jakési gentlemanské vyrovnání, na svůj další singl nazpíval beatlesovskou Get Back.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...