B. B. King – The Thrill Is Gone

  • Kategorie: Hudební knihovna

    Říká se, že B. B. King nikdy nebyl spokojený ani s jednou svojí nahrávkou písně The Thrill Is Gone, ačkoliv se jich prodaly miliony a je to jeho bezesporu největší hit. Tu, se kterou by byl spokojený, už bohužel nenatočí, přesto si dnes připomeneme právě onu nejslavnější.

    King se nejprve proslavil jako rozhlasový DJ v Memphisu. Během své praxe začal budovat úctyhodnou sbírku bluesových desek (20 000 šelaků a vinylů po letech věnoval univerzitě v Mississippi). Právě v rádiu dostal přezdívku „Beale Street Blues Boy“, později zkrácenou na Blues Boy (odtud pseudonym B. B.; jeho pravé jméno znělo Riley B. King). A právě při své praxi objevil desku bluesmana Roye Hawkinse s písničkou The Thrill Is Gone.

    Hawkins měl v roce 1951 s nahrávkou velmi slušný ohlas a zabodoval v první desítce amerického R&B žebříčku (napsali ji spolu s Rickem Darnellem inspirováni stejnojmennou starší muzikálovou melodií z revue Skandály George Whitea). Nicméně, než svou verzi The Thrill Is Gone nahrál B. B., muselo uběhnout mnoho vody. King se proslavil na bluesovém poli v roce 1952 svým v pořadí devátým singlem Three O’Clock Blues, na nějž pak navázalo mnoho dalších bluesových hitů. Oficiální popové žebříčky ale bluesmana dlouho přehlížely. Měl jen několik menších zářezů na hranici první stovky Billboardu. Až na sebe výrazně upozornil hity Rock Me Baby (1964) a Paying The Cost To Be The Boss (1968), a konečně počátkem roku 1970 vyšel singl The Thrill Is Gone, který Kinga definitivně proslavil i mimo skalní bluesové fanoušky.

    Byla to prostě trochu jiná bluesová melodie než ostatní, nosil jsem ji v hlavě celé roky,“ komentoval později její nahrání B. B. King. Skladbu natočil v létě 1969 v New Yorku v rámci přípravy alba Completely Well. Na něm pracoval s producentem Billem Szymczykem (Eagles, Silk, J. Geils Band aj.). Ten k ní pověděl: „Mělo to neuvěřitelnou atmosféru. Hypnotickou, nakažlivou a hlavně zatraceně skvělou! Byla to poslední nahrávka na úplně poslední nahrávací session alba. A tohle byl ten nejlepší způsob, jak je uzavřít.“ V několika pramenech se uvádí, že Kinga k nahrání písně inspiroval rozvod s jeho druhou ženou Sue. Ale vzhledem k tomu, že se rozváděl o tři roky dříve, než skladbu nahrál, a že prakticky celé blues je především o skřípajících vztazích mezi mužem a ženou, zdá se nepravděpodobné, že by právě tento impuls byl pro nahrání konkrétně této písně rozhodující…

    Na nahrávání písně (a alba) se sešla řada špičkových studiových hudebníků. Na The Thrill Is Gone tak můžeme slyšet kytaristu Hugha McCrackena (vzápětí nahrával s Paulem McCartneym, Paulem Simonem, Johnem Lennonem, Robertou Flack či Steely Dan); na bicí hraje Herbie Lovelle (Bob Dylan, John Denver, Monkees aj.), na piáno zase Paul Harris (Stephen Stills, Al Kooper, Abba, Bob Seger aj.); o baskytaru se stará Jerry Jemmott (Aretha Franklin, Ray Charles, Wilson Pickett, Roberta Flack, Chuck Berry aj.).

    Producent Szymczyk pracoval na míchání nahrávky v noci, když dostal nápad, že by se k ní hodily smyčce. Aniž by řešil čas, zavolal Kingovi ve čtyři hodiny ráno, zda by s tím souhlasil. B. B. později konstatoval, že by v tu dobu asi souhlasil s naprosto čímkoliv. Nahrávka tím dostala onen komerční potenciál, který také vzápětí využila. Ačkoliv nakonec vynesla Kingovi miliónový prodej i cenu Grammy, samotnému se mu paradoxně prý moc nelíbila. V následujících letech se k ní proto mnohokrát vrátil a znovu ji nahrál např. s talentovanou zpěvačkou Tracy Chapman, stejně jako s Erikem Claptonem. Najdeme ji i na mnoha z jeho koncertních alb, např. Live In Cook County Jail (1971), Together Again… Live (1976) nebo Live At San Quentin (1991). Převzalo ji i mnoho dalších jako Aretha Franklin, Chicken Shack, Crusaders, Jerry Garcia & David Grisman, Willie Nelson, Marshall Tucker Band nebo Christina Aguilera.

    Za celý můj život se jenom jedna nahrávka hrála tak často jako hity ostatních, a to byla právě The Thrill Is Gone v roce 1970. Měl jsem i spoustu jiných hitů, ale žádný jako tenhle,“ komentoval B. B. úspěch svých desek s odstupem času. A perlička na závěr – traduje se, že když se B. B. King setkal na soukromé audienci s papežem Janem Pavlem II., daroval mu kytaru a došlo i na jejich jamování, při kterém si slavnou melodii zahrál sám papež.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...