Zvláštní město, řeknu vám…

  • Kategorie: Blog

    „Tohle je vážně zvláštní město, řeknu vám. Člověk by řekl, že když už sem taková spousta lidí jezdí kvůli památkám, historii, architektuře a pivu, bude to právě tohle, co člověka osloví. A ano, jistě. Pivo je skvělé, jenže na pivo si můžete zajít kdekoliv. Památky mají sílu, protože když vejdete do historického centra města, dýchne na vás taková zvláštní…těžko říct, jak to popsat. Prostě se najednou cítíte jakoby součástí. Víte, že tady kolem sebe máte hrozně moc zdí s atmosférou. A z každé ošlapané kostky máte pocit, jako že právě tady šlo něco, co to město dělá právě takovým. Jenže ani tohle není ono. To město je zvláštní hlavně když nejste v něm. Má sílu, když se k němu v noci blížíte a ve tmě uvidíte světlo odrážející se na nebi. Nejdřív jen koukáte, pak už poznáváte stavby, předměstí, první konkrétní domy a najednou vás schlamstne a vy jedete ulicemi. Jen tak se tou součástí stanete. Jste v něm. Nebo když sedíte někde nad ním a posloucháte jak hučí. Žádné cinkání nebo houkání, žádné rozpoznatelné zvuky, jako když posloucháte muziku. Jen hučení, jako když někde pod vámi šumí moře. A do toho čas od času vylétne nějaký konkrétní tón, třeba když projede tramvaj, zahouká sanitka, proletí letadlo, které za sebou na obloze zanechá jen čáru, která se na tmavém nebi leskne, jak se od ní zespodu odráží zase ta světla. To město je pořád jako velké ohniště. Hučí, praská, má sílu a hřeje. Vydržel bych se na něj dívat celé hodiny. Ale jak dlouho se v ohništi dá žít?“


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...