Za hrobem Jima Morrisona

  • Kategorie: Blog

    Když jsme s přítelkyní vymýšleli, kam pojedeme letos na dovolenou, vyhrála romantika. Paříž! Pojedeme do Paříže. Paráda, profesionální deformace neopomněla připomenout, že uvidím hrob Jima Morrisona.

    Ceny za letenku i malý hotýlek na Montmartu byly příznivé a pak už nechybělo nic. Paříž, kde jsme oba byli poprvé, nás nadchla. Obrovská, ale zároveň secesně vzdušná Eiffelova věž je dílem skutečně geniálním, jen stěží člověk může uvěřit tomu, že měla původně stát pouhých 20 let a že se podepisovaly petice za její předčasné zbourání (dokonce i Guy de Maupassant vykřikoval, že chodí do kavárny ve věži jen proto, že to je jediné místo, odkud se na ni nemusí dívat). Majestátní Vítězný oblouk, svou velikostí léčící libido maličkého Napoleona, úchvatné sbírky impresionistů v bývalém nádraží d’Orsay, jiný svět francouzského Manhattanu La Défense, plíce Paříže v Bouloňském lesíku, vědeckotechnické hračky pro děti i dospělé v muzeu vědy a průmyslu, kterému dominuje Geóda, obrovská „kapka rtuti“ skrývající kinosál s největším plátnem, jaké si lze představit. Prošli jsme toho dost a nezapomínali na popíjení vína v úžasných kavárnách a pojídání neméně skvělých sýrů i foia grais.

    Jednou z pařížských atrakcí, možná lehce morbidní, ale navštěvovanou, jsou také hřbitovy. Zejména jeden – Pére Lachaise Cemetery, francouzský Slavín, kde odpočívají spisovatelé jako Oscar Wilde, Honoré de Balzac, Guillaume Apollinaire, Jean de La Fontaine, Alfred de Musset, Marcel Proust nebo Jules Romains, filosof Auguste Comte, malíř Camille Pissarro, herci Annie Girardot, Yves Montand, i jeden z otců filmu Georges Méliès, no a konečně také hudebníci od Frédérica Chopina po Gilberta Bécauda a … a Jima Morrisona.

    Jim Morrison, zpěvák Doors, skladatel, textař, básník, legenda, ale také zlobivý chlapec, který rád provokoval, hodně pil (o drogách nemluvě) a věrností své dlouholeté přítelkyni Pamele také nepřekypoval. V roce 1971 toho na něj bylo už moc, a když s Doors dokončili skvělé album L. A. Woman, rozhodl se pro pauzu. Odjel za Pamelou do Paříže, aby chytil dech a srovnal si trochu víc život. Nepovedlo se, po pár měsících 3. července 1971 umřel ve vaně pronajatého bytu, pravděpodobně předávkovaný heroinem. Slovíčko ‚pravděpodobně‘ je na místě, protože nebyla udělaná pitva (nebylo podezření na zločin), a jeho smrt proto dodnes zůstává zahalená rouškou tajemství. Jisté ale je, že pohřben byl právě na Pére Lachaise Cemetery.

    Vydali jsme se tento hrob prohlédnout. Hřbitov je skutečně majestátní, rozkládá se na 44 hektarech a je zde přes milion nebožtíků v asi 70 000 hrobech a hrobkách. Místo je ale zároveň neosobně studené, ne snad onou hřbitovní náladou, ale spíše tím, že pískovcové a mramorové náhrobky jsou zde tak nahuštěné na sobě, až má člověk pocit spíše jakési hřbitovní zácpy než vzdušného a důstojného místa posledního odpočinku. I přes svou rozlehlost a počet hrobů si Francouzi jsou vědomi toho, co zde živí chtějí vidět, a proto máte u každého z několika vchodů přehledný plán všech pohřbených celebrit. Libo Edith Piaf? Pak bych pánovi doporučil sektor 97 a hrob s číslem 71, raději Oscara Wilda? Hmm, dobrá volba, žel hrobka je kvůli vandalům obehnaná sklem, snad se pán neurazí, ale mohl bych doporučit také velikou hrobku Pierra Abélarda, pohnutý příběh, jistě znáte, jeho láska k mladé Héloise, která skončila jejím uvězněním v klášteře a jeho kastrací, ano, ano smutné. Prosím? Ano George Harrisona zde máme také, sektor 89, ale bohužel, žádná přízeň ke členu Rolling Stones… Prosím? Ach jistě, Beatles, samozřejmě. Jim Morrison, ano, toho bychom tu měli, tak prosím račte do sektoru 6…

    Překvapilo mě, jak je hrob strohý. Průvodce jej zmiňuje jako jedno z nejnavštěvovanějších turistických míst, ale nevypadá tak, spíše překvapí svou civilností. Schovaný mezi dalšími hrobkami, i tak oplocený silničními zábranami, které ale vandaly a lovce suvenýrů stěží kdy zastaví. A také nezastavili, správci hřbitova už rezignovali před lety, původní štít byl ukraden dva roky po Morrisonově smrti. Busta chorvatského sochaře Mikulina, umístěná na hrob v roce 1981, odolávala sedm let, ale dnes byste ji tam hledali rovněž marně (Mikulin připravil novou, ale dodnes nebyla na hrob umístěna). A tak podivně opuštěný, jakoby otevřený hrob zeje prázdnotou, sem tam na něj někdo od zátarasy hodí květinu. Strohá náhrobní deska říká pouze „James Douglas Morrison 1943 – 1971“ a pod tím řecký nápis, který tam v roce 1990 nechal umístit Jimův otec a který znamená „Věrný svému vlastnímu duchu“. Ten neukradli, zatím. Byl to dost smutný pohled. Ale co jsem na hřbitově vlastně čekal. Alespoň jsem se v roli morbidního turisty pro legraci v sektoru 89 vyfotil u George Harrisona, co nebyl TÍM Georgem Harrisonem z Rolling Stones.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...