The Fab Four

  • Kategorie: Blog

    Původně jsem chtěl na tomto místě odhodit masku cynismu a v čase předvánočním se lehce dojmout nad skutečností, že dobrý člověk ještě žije. Ale člověk i dojetí prominou, počkají a ustoupí povedené čtveřici z jedné pražské lumpenkavárny.

    Posadili se ke stolu vedle mě. Pánové v důchodovém věku a v padnoucích konfekcích, v očích jiskry, na hlavách (tu více, tu méně) stříbrné vlasy a v hrdlech syté hlasy. Tak syté, že poslechem cizího rozhovoru jsem se nedopustil žádného společenského prohřešku. Takto si to alespoň omlouvám.

    Moje fabulace je následující: Znají se už ze školních let, pravidelně se scházejí, vědí o sobě věci, které pořád podléhají trestnímu právu, jeden druhého sráží břitkým humorem, hádají se, poučují. Jsou to kámoši a na tom se do konce představení jménem Život nic nezmění.

    To kafe je dobrý, ale docela drahý,“ říká ten s pěšinkou uprostřed hlavy. „Prosim vás, dejte mu někdo stravenku, ať už je zticha,“ zabručí pán v kulatých brýlích a všichni se rozesmějí. Taky k tomu nemám daleko.

    Nitky rozhovoru vedou do různých stran, časů i nečasů. Jedna z nich k jakémusi hrobu kohosi. Základní kompozici příběhu Velké ucho nechytlo. Stihl jsem si zapsat jen následující útržky:

    „Ty jsi normální hlupák. Chtěl jsi bejt hogo fogo a tady to máš.“

    „No jo, my jsme vždycky chytrý až deset let potom. Voni byli už tenkrát. My teda až teď.“

    „Nám chybí hrdost!“

    „Měli jsme vykopat hrob a nechat bábu vedle.“

    „Hlavně, prosim Tě, nezačni přemejšlet vo tom, co bude za dvacet let. Protože to už budeš třikrát mrtvej.“

    Bavilo mě to, co říkají. A zaujalo, jak a v jakém rozpoložení to říkají. Protože jestli za čtyřicet let nebudu šestkrát mrtvej, budu taky součástí podobné Fab Four. A doufám, že i my budeme jízliví, nic si nedarujeme, stařecká cukrovka se stane terčem našeho humoru a že vnitřek – na rozdíl od skořápky – se nezmění.

    Omlouvám se. Nakonec jsem sám sebe přeci jen krapet dojal. Nad tím, že dobré přátelství ještě žije. Tak hezké Vánoce!


    Poznámka pod čarou: V rozhovoru hlavních hrdinů výše uvedeného mikropříběhu zaznělo i několik vulgárních výrazů. Autor se je ovšem rozhodl necitovat, neboť se domnívá, že kritici lumpenkaváren by je mohli využít ve svůj prospěch.


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...