Svíčková versus zdravá kuchyně

  • Kategorie: Blog

     

    Nedávno jsem si náhodou přečetl rozhovor se Zdeňkem Pohlreichem (pořad Ano, šéfe), který nesl titulek „Svíčkovou bych nejraději zakázal“ (hobby.idnes.cz). Podle slavného šéfkuchaře jde o těžké jídlo, které je dnes přežitkem, a které brzy nahradí lehčí jídla zahraničních kuchyní, především španělských a italských. Lidem prý chybí předkrm, a tak se cpou „guláši se šesti“ nebo svíčkovou, rovněž s kupou knedlíků, s těžkou omáčkou plnou mouky.

    V připojené diskusi se objevilo hodně záporných reakcí od lidí, kteří si „český národní poklad“ nechtějí nechat vzít. Několik hlasů dokonce jízlivě připomnělo, že se do svíčkové omáčky nedává mouka, ale zahušťuje se zeleninou a smetanou a že „Šéf“ patrně zapomněl na polévky, coby tradiční český předkrm. Nakonec, už naše babičky říkaly, že polévka je grunt, že…

    Zdeňka Pohlreicha mám rád a jeho pořady jsem před časem pravidelně sledoval. Myslím, že má ve spoustě věcí pravdu, ale v tomto případě si myslím, že to tak jednoduché není. V rozhovoru přejídání zdůvodňuje tím, že lidem předkrmy chybí, a tak spořádají spoustu knedlíků, vylétnou od stolu a „mažou dál“. No, ono je hezké jíst pomalu a zdravě, ale realita je, jak většina z nás ví, jiná.

    Díky českému sportu á la Kolbenka („čím dřív se začne dělat, tím lépe“) má jen málokdo chuť snídat někdy v pět či v šest ráno, zatímco je za okny ještě tma. Upřímně, když si představím, že bych ráno časně vstal a usedl ke stolu se dvěma namazanými chleby (jak nám to často předkládají různé televizní hry a seriály), tak se mi zvedá žaludek. A tak obvykle cestou do práce chroupeme v dopravním prostředku doma udělanou svačinu či pečivo z některé z mnoha pekáren, které jsou si podobné jako vejce vejci. V poslední době ale spíše potkáváme pasažéry s kávou v plastovém kelímku, typický obraz dnešní uspěchané doby. V práci pak dopoledne není na zdravou svačinu většinou čas, a tak tu a tam zalovíme do šuplíku pro nějakou tu sušenku, aniž bychom odtrhli zrak od počítače. Někdy se nám dokonce povede nenadrobit si do klávesnice.

    Je tu poledne. Během půlhodinové přestávky sotva stihneme ve veřejné jídelně vystát frontu na oběd a následně ho „zhltnout“, mačkajíce se v kabátech mezi sedmi dalšími spolustolovníky. A to vše ještě jen v případě, že máme jídelnu poblíž. Ani oběd v budově, kde pracujeme, není to nejlepší. V podnikové jídelně si k vám většinou přisedne někdo, kdo musí zrovna teď řešit nějaký pracovní problém nebo alespoň drbat jiné kolegy. Snad nejhorší variantou je oběd uvařený předešlý den a ohřátý v mikrovlnce. Zatímco pojídáme nějaké těstoviny, koukáme při tom do počítače, v jedné ruce držíce vidličku a v druhé myš. Spousta z nás ještě při tom stihne mít telefon na uchu a vyřizovat pracovní záležitosti.

    Možná bychom si v restauraci i dali nějaký ten salát coby předkrm a pak ještě konzumovali další italsko-španělsko-řecké lehké jídlo, ale kvůli ne zrovna nejrychlejší obsluze většinou nechceme nadělávat přetažení půlhodinové přestávky na oběd. A jen v málokteré restauraci od vás stihnou za třicet minut vyřídit objednávku, donést jídlo a dostavit se s účtem. A s úsměvem.

    Takže pokud si nedáme v poledne svou pravidelnou denní dávku knedlíků, ale odcházíme hladoví, byť s dobrým pocitem, že jsme poobědvali salát se dvěma rajčaty, jednou olivou, a přeloženým stéblem trávy, zbývá večeře. Sice staré přísloví končí „…večeři dej nepříteli“, ale nepřítele jsme většinou nechali ve zdech budovy, kde pracujeme, takže se zkrátka nacpeme, protože je to za celý den často jediné „pořádné“ jídlo.

    Den končí. Sedíme přecpaní v křesle, klížícíma očima pozorujeme pravidelnou várku hrůz z televizních zpráv a přemítáme, zdali se jednou stravovací návyky zlepší. Zdali se bude dělat třeba od devíti, jako je tomu v těch „ozpěvovaných zemích“ se zdravou a lehkou stravou, zdali i v Česku dojde na siesty po obědě. Zdali ubude kolegyň, které stepují ráno v šest před budovou, čekajíc na odemčení hlavního vchodu, aby mohli přesně ve 14.30 stepovat před turniketem, aby byly co nejdříve doma. Nebo jestli ten Pohlreich jednou tu svíčkovou opravdu zakáže…


Nedávno hrálo

načítám historii odehraných skladeb...